Biblické tajemství celosvětového řešení všech střetůa spravedlnosti?

Zamlouvalo by se vám znát biblické tajemství, jak vyřešit veškeré problémy týkající se sociální spravedlnosti i každý konflikt na celém světě? V jediném verši?

Třeba ve vaší rodině, ve vašem sboru, ale i ve vládě, v politice. Tady v Izraeli nebo kdekoli.

Zde je klíč.

Jste připraveni? Zní to příliš dobře, než aby to byla pravda. Nahlédněte se mnou do Jana 7:50-51. Cituje tu Nikodéma – téhož Nikodéma, který přišel v noci za Ješuou a ptal se ho, jak se člověk může narodit znovu. Byl členem národní židovské rady, sanhedrinu.

Nikodém řekl: „Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?“

Bylo to v podstatě shrnutí všeho, čemu biblická Tóra učí o spravedlnosti.

Představme si tu situaci. Nikodém je v sanhedrinu. Dovnitř přivedli Ješuovy učedníky k soudu a většina členů rady je chce odsoudit. Záležitost však ve skutečnosti nevyšetřili, a zde parafrázuji, co jim říká Nikodém:

„No, počkejte minutku: jak můžeme tyto učedníky soudit, dokud jsme si událost nevyslechli z jejich pohledu? Nemůžeme je soudit na základě toho, co se povídá.“

Zde je to tajemství – je to neuvěřitelně hluboký princip:

Chcete-li v jakékoli mezilidské situaci zachovat právo a spravedlnost, musíte být schopni si ŘÁDNĚ vyslechnout, co k tomu říká ten druhý – DŘÍVE, než o tom můžete vynést správný úsudek.

Lidé se mne ptají, co si myslím o tom, co se děje v Izraeli. Jsem pro soudní reformu nebo proti ní? Jsem na straně levice nebo pravice?

Ve skutečnosti k tomu obě strany mohou říci něco dobrého, ale také zlého.

V čem je problém? Mluvíte-li s nimi, na té ani oné straně vám nikdo není schopen pořádně vysvětlit, co se k tomu snaží říci druhá strana.

Při poslechu zpráv je slyšíte buď v podání pravice nebo levice – často s „křikem a řevem“ a obviňováním, které připomíná propagandu. Téměř nikdy se nedopídíte obsahu a nepochopíte, co chce ten druhý říci. Stejný průběh vidíme v rodinách a ve sborech.

Má-li být učiněno spravedlnosti zadost, musíte být schopni naslouchat obsahu řeči toho druhého, nejen způsobu mluvy a sloganům. Musíte si vyslechnout obsah a pak na to před mluvčím správně zareagovat. „Myslím, že jsem vás slyšel říkat jenom ‚za prvé, za druhé, za třetí, za čtvrté‘.“

A když potvrdí, že jste správně pochopil, oč mu jde, může stejný proces reflektivního naslouchání proběhnout i v opačném směru.

Nebo pokud se dostáváte do pozice soudce, musíte s právě takovým účinkem vyslechnout, oč oběma stranám ve skutečnosti jde, teprve pak tomu můžete porozumět. Teprve když to dokážete vyjádřit JEJICH terminologií a logikou. A až budou obě strany moci potvrdit: „Ano, obsah mé řeči jste pochopil správně,“ dostáváte se do stavu, v němž můžete vynést moudrý rozsudek. Pak smíte přijít se svým rozlišujícím úsudkem nebo názorem.

Obvykle si myslíme, že víme, co ten druhý říká, a přitom jsme ho ve skutečnosti nevyslechli se záměrem se to dozvědět. Takže to zatím za prvé nevíte, a za druhé ten druhý neví nic o tom, že byste to věděl. Proto vám NENÍ OCHOTEN naslouchat.

Takto v soudní síni funguje dobrý soudce. Dá se o něm říci, že než vynese rozsudek, je schopen říci: „Toto tedy mluví ve prospěch této strany a toto v její neprospěch, a toto mluví ve prospěch této strany a toto v neprospěch oné strany.“ A rozsudek vynese po zvážení obojího.

Třeba se nakonec postavíte v určité otázce na tuto stranu, třeba na opačnou, nejprve však musíte být schopni porozumět oběma stranám.

.

Příliš mocná moderní média přehlušují prostý proces naslouchání

Vše, co dnes slyšíte, je v kontextu určitého média. Dnešní audiovizuální nástroje ovládají naše smysly do té míry, že jsou silnější než jakákoli zpráva, která je k dispozici, a mají sklon nám diktovat způsob, jak jakoukoli zprávu přijmeme.

Takže došlo k tomu, že se lidé domnívají, že naslouchají obsahu, avšak není tomu tak. Média na nás jen dělají dojem svým stylem a formou, svým způsobem podání. Média se dokonce k obsahu stěží dostanou. Většina zpráv, které slyšíte, se dokonce ani nesnaží dostat poctivě k jádru věci. První, co ve zprávách uslyšíte, je komentátorův výklad události.

Právě nyní panuje mezi Izraelci roztržka kvůli emocemi zatíženému střetu ohledně soudní/ústavní změny. Když se ale průměrných lidí zeptáte, co je ve skutečnosti obsahem právního zákona, většina z nich to neví. Prezentuje se to příliš horkokrevně. Lidé křičí a řvou, a to vás citově vleče k té či oné straně – pokud se skutečně nezabýváte pravým jádrem věci.

Musíme si tedy pečlivě dávat pozor, aby nás neovlivňoval způsob, jak se něco prezentuje, nýbrž abychom skutečně pochytili kontext. Musíte si to „vyslechnout přímo z tlamy koně“ – tedy z úst toho, kdo o tom má přímou osobní informaci. Názor o pravici prezentovaný na levicovém kanálu bude asi nesprávný – a naopak.

Názory lidí je třeba prezentovat v kontextu, s nímž jsou srozuměni. Takto je máte posuzovat. To je dnes ale velice obtížné, protože média, která nás zaplavují, jsou tak mocná, že lidé většinou nejsou schopni si to vlnění z propagandistických médií přefiltrovat a dobrat se pochopení skutečného obsahu.

Nikodém zde tedy předkládá shrnutí v jediné větě. Jaké je stanovisko Písma, Tóry v otázce, jak skoro do každého typu střetnutí vnést sociální spravedlnost a porozumění? Nikodém říká: „Jak můžeme tyto učedníky soudit, dokud jsme si událost nevyslechli z jejich pohledu?“ Později můžete souhlasit nebo nesouhlasit, ale budete aspoň – vy i oni – vědět, že jste je doopravdy vyslechli. Nenechme se unášet proudem tohoto světa. Jsme lidé věřící v pravdu, a je třeba, abychom si razili cestu vším tím řevem a křikem a dostali se tak ke skutečnému naslouchání rozličným stranám a otázkám.