Může se Bůh objevit v lidské podobě?

Neboli problém „antropomorfismu“

Nedávno jsem v jednom ortodoxním židovském časopise četl článek „Problém antropomorfismu“. To slovo má řecký kořen převzatý ze slov užívaných i v Novém zákoně: anthropos je člověk, morfé je tvar.

Doslova tedy to slovo znamená „v podobě člověka“. Otázka je ovšem teologická: jak chápeme četná místa v Tanachu (Zákoně a prorocích), které Boha popisují lidskými termíny nebo jako přicházejícího v lidské podobě?

Odpovídajícím hebrejským termínem je hif’ílová (kauzativní slovesná – pozn. překl.) podoba slova člověk, převzatá ze jména Enóš, אנוש. Antropomorfismus je Ha’anášá, האנשה.Je to klíčová otázka při výkladu Bible – a důvod, proč jsem napsal knihu „Kdo obědval s Abrahamem?“

Potíž je v tom, že podle tradičního rabínského pohledu i některých moderních biblistů nemá Bůh v Tanachu žádnou podobu jako člověk; nemůže ji mít; a jakýkoli takový závěr by byl modlářský nebo ignorantský, pohanský či primitivní, protože by to Boha snižovalo na lidskou úroveň.

Na to navrhuji dvojí odpověď.

První odpověď zní, že navzdory všemu popírání teologů se Zákon i proroci těmito případy, kdy se Bůh objevuje v lidské podobě – epifaniemi – jen hemží. Jak tedy všechna ta místa nahradit popisem, který je odstraní?

Z diskuse, kterou jsem četl, vyplynuly z rabínských spisů dva směry výkladu, které umožňují ty antropomorfní pasáže nahradit popisem neantropomorfním, totiž vykládat je jako:

• symbolické literární podobenství

• osobní psychologický prožitek

Podle prvního rabínského výkladu musíme všechny popisy Božího antropomorfismu v Tanachu chápat jako básnický symbolismus, jako pouhá slova, slovní obraz, jehož cílem není sugerovat, že za nimi tkví nějaká podstatná skutečnost.

Podle druhého rabínského výkladu nebyly ty popisy u proroků pouze symbolické, nýbrž popisovaly skutečný mystický zážitek. Vysvětlovaly, že prorok skutečně v srdci prožil Boží epifanii, avšak pouze niternou, psychologickou. To by také vyloučilo jakékoli skutečné objevení se Boha v lidské podobě.

Druhá odpověď souvisí s názorem spisů Nové smlouvy, že Ješua (Ježíš) je Bůh. V Tanachu je mnoho proroctví, která se, jak se zdá, vztahují k Ješuovi.

Podle jednoho tradičního židovského názoru se Ježíš tvrzením, že sám je „Boží Syn“, rouhal. Takže dokonce i když existují proroctví o Mesiáši, která se skutečně vztahují k Ješuovi, tito vykladači by řekli, že jeho mesiášství je zrušeno tím, že si osobuje božství. Je to apriorní námitka proti už i pouhé představě Boha objevujícího se v lidské podobě.

Jestliže se naproti tomu Bůh Abrahamův může podle Tanachu skutečně objevit v lidské podobě, nebylo by zcela nemožné, že je Mesiáš bohočlověk. Přijetím této možnosti se námitky proti Ješuovu mesiášství otevírají pro diskusi a je ponecháno na člověku, aby se sám vypořádal s objektivním problémem, zda Ješua je nebo není Mesiáš.

Kdyby si někdo měl opravdu přečíst všechny ty popisy Božích epifanií v Tanachu, bez jakýchkoli židovsko-křesťanských apriorních polemických předpokladů, vedlo by to nevyhnutelně k závěru, že pisatel popsal to, o čem věřil, že je to skutečná událost, skutečný zážitek se skutečnou postavou, která se objevila v lidské podobě a mluvila jako Bůh, nebo aspoň „jako kdyby“ byla Bůh. Existují určité směry židovských i sekulárních učenců, v nichž se takový výklad textu přijímá.

Z toho by vyplývaly už jen dvě možnosti. Buď se tito bibličtí autoři stali obětí klamu, nebo se Bůh skutečně objevuje v lidské podobě.

Pokud jde o první možnost – je to, že by se stali obětí klamu, vůbec možné? Teoreticky to jistě možné je. Takové stanovisko by zaujal každý, kdo se na to dívá pohledem nevěřícího. Žádný Bůh neexistuje. Všechny biblické spisy a zážitky na základě víry jsou mylné a neplatné: jsou určitou formou sebeklamu a zbožných přání, kdy „přání je otcem myšlenky“. Takový by byl můj názor na texty, o kterých věřím, že jsou nepravdivé: předpokládané zjevení Josephu Smithovi v mormonismu; Mohamed vystupující na nebe v islámu; a také různé řecké, římské a hinduistické báje. Člověk si ty texty musí přečíst a pak je musí sám rozsuzovat.

Bůh Abrahamův a Svatá písma však pro židovsko – křesťanský světonázor představují pravdu, spolehlivost a rozum, mravnost a autoritu.

V knize „Kdo obědval s Abrahamem?“ cituji asi třicet míst zaznamenávajících Boží zjevení v lidské podobě. Věřím, že zážitky biblických autorů byly skutečné a ověřitelné.

Ve většině zmíněných míst byli tomu zážitku přítomni i jiní lidé. To by vylučovalo možnost, že šlo jen o psychologické a niterné prožitky. (Ledaže by se z toho někdo pokusil udělat případ opakovaných skupinových hypnotických zážitků.) Některé z těch analyzovaných příkladů byly:

1. Hospodin zjevující se Abrahamovi před zničením Sodomy a Gomory (Genesis 18).

2. Jákob zápasící celou noc s nějakým „mužem“ v Penúelu a pak ráno kulhající pryč (Genesis 32).

3. Mojžíš vystupující se sedmdesáti staršími Izraele na horu Sinaj, kdy viděli Boha Izraele (Exodus 24).

4. Jozue zouvající si obuv před velitelem vojů Hospodinových před bitvou o Jericho (Jozue 5).

5. Anděl Hospodinův zjevující se Samsonovým rodičům v knize Soudců 13.

6. Izajáš, který viděl božského, oslaveného a svatého krále sedícího na Jeho trůnu (Izajáš 6).

7. Ezechiel, který viděl Hospodina jako muže sedícího na trůně nad oblakem slávy a cherubíny (Ezechiel 1).

Tato zvláštní Osoba má v Tanachu mnoho jmen. Nejběžnější je malach JHVH, מלאך יהוה. Obvykle se překládá jako „anděl HOSPODINŮV“. Jsou tu však jen dvě slova: Anděl, Jahve. Jsou ve tvaru smichut, což znamerná, že slova jsou „spojena“ dohromady. Tvar smichut je jako spojovník, který ze dvou slov tvoří jedno (například dveřní zárubně, poštovní schránka, knižní dovětek).

Doslovný překlad tohoto jména by byl Jahve-anděl nebo anděl-Jahve. Objevení této postavy nelze jednoduše popsat. V křesťanské teologii bývá někdy uváděn do vztahu k „christofanii“, z čehož by vyplývalo, že ta postava byla nejen skutečná, nýbrž že Boží antropomorfismus je zjevením věčného Syna Božího, Krista, v jakési podobě před narozením.

Antropomorfismus znamená, že Bůh touží být s námi

Takové antropomorfní pasáže mají určitý hluboký obsah, jehož cílem je ukázat na Boží touhu po důvěrném vztahu, Mesiášovo božství a náš slavný úděl v něm.

Koloským 2:8-10: Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filozofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu. V něm je přece vtělena všechna plnost božství; v něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou všech mocností a sil.

Za debatou o antropomorfismu je překrásná pravda o Boží povaze. Bůh je milující Otec. Je svatý a úžasný, je však také blízký a osobní. Chce být reálně zapojen do našeho života; touží po vztahu s námi, chce s námi být. Jeho přáním je též nás vyvýšit, abychom byli Božími dětmi k jeho obrazu.