
Bible přikazuje slavení tří jarních svátků: Pesachu (Velikonoc), Ómeru a Šavuotu (Letnic). Velikonoce-Pesach připomínají exodus z Egypta a ukřižování Ješuy (Ježíše). Ómer neboli Snop připomíná první jarní zeleň a Ješuovo vzkříšení. Šavuot (svátek Týdnů či Letnic) je oslavou prvních plodin v období žní a vylití Ducha Svatého.
Doba mezi Ómerem a Šavuotem se často nazývá „počítání ómeru“. Biblicky přesnější je mluvit o počítání „dní od Ómeru“ do dne svátku Šavuot (Leviticus 23:15). Ómer je jen jeden. Počítání dní od onoho ómerového snopku podtrhuje důležitost vzkříšení.
Padesát počítaných dní též navozuje očekávání vylití Ducha svatého. Je to jako když odpočítáváte pozpátku před startem rakety. Ješua učedníkům řekl, ať setrvají v Jeruzalémě, dokud nebudou „oblečeni mocí z výsosti“ (Lukáš 24:49, Český studijní překlad), že budou za pouhých pár dní „pokřtěni v Duchu Svatém“ (Skutky 1:5, Český studijní překlad) a že, až na ně Duch svatý sestoupí, obdrží „moc“ (Skutky 1:8, Český studijní překlad).
Jejich očekávání bylo na vrcholu. Bylo jim jasné, že – jelikož počítali dny od Ómeru – budou tím „velkým dnem“ pro vylití Ducha svatého Letnice. Bůh počítání dní od Ómeru naplánoval proto, aby posílil zacílení víry a očekávání tak, aby učedníci byli připraveni přijmout Ducha svatého – tehdy i nyní.
Přijetí Ducha svatého u učedníků přirovnávám k případu, kdy žena s chorobným krvácením přijala uzdravující moc (Marek 5). Měla zacílené očekávání víry, že ji přijme. My ve víře zaměřujeme své očekávání na „druhé Letnice“, k nimž dojde v Jeruzalémě. Žena se v zoufalé víře dotkla Ješuy jako člověka; i my chceme udělat totéž, ale jako skupina. Ona tu moc přijala pro sebe; my ji chceme přijmout tak, že „bude spasen všechen Izrael” (Římanům 11:26).
Bůh dal Ducha svatého o Letnicích. Kdy si jej „zase vezme zpět“? Odpověď zní: nikdy. Oheň Ducha svatého je pro nás dnes dostupný stejně, jako byl pro učedníky v knize Skutků. Tato duchovní moc je stejně skutečná jako v říší fyziky oheň, elektřina nebo jaderná energie. Existují zákonitosti, které tuto moc řídí (Římanům 8:2, Jakub 3:6, Židům 6:5; 7:16), stejně jako existují zákonitosti fyzikální. Duchovní oheň přichází od Boha skrze Ješuu, doprovází ho svatost a zaměřuje se na Boží království.
Podle tradičního judaismu došlo k vydání Desatera přikázání také o Letnicích. Máme tu úžasnou obdobu mezi sestoupením ohně na horu Sinaj (Exodus 19) a na horu Sijón ve 2. kapitole Skutků.
Náboženští Židé si na Šavuot plánují celonoční shromáždění se studiem Desatera. Možná je odrazem této tradice také tradice celonočního bdění na modlitbách, která pochází z období Druhého chrámu. A ta je snad i vysvětlením, proč byly ráno o Letnicích v ulicích Jeruzaléma tisíce pravověrných Židů. Po své celonoční vigilii byli připraveni přijmout Ducha svatého.
V knize Skutků došlo k vylití Ducha svatého pětkrát – ve 2., 4., 8., 10. a 19. kapitole. Poprvé, ve Skutcích 2, byl Duch svatý a oheň vylit na mesiánské židy v Jeruzalémě o svátku Šavuot. Ve Skutcích 4 šlo o totéž místo i lidi, ale nestalo se to o tomto svátku. Ve Skutcích 8 šlo o jinou dobu i místo a těmi lidmi byli Samařané (zčásti židovského původu, ale většina z nich nebyli Židé). Ve Skutcích 10 obdrželi Ducha svatého pohané evropského původu, kteří však tehdy žili v Izraeli. Ve Skutcích 19 byli těmito lidmi pohané a stalo se to úplně mimo Izrael.
Dnes je Duch svatý dosažitelný pro kterékoli společenství věřících v Ješuu, ve kterýkoli den a kdekoli. Věřím, že už brzy přijde den, kdy dojde k obnovení podmínek, za kterých byl oheň vylit poprvé. Oheň padne na mesiánské židy v Jeruzalémě v souvislosti s oslavou těchto svátků. Pokud budou toto očekávání partnersky sdílet mezinárodní křesťané v každém národě, propukne mocné probuzení podle proroctví Jóele i Šimona Petra (Skutky 2:17). Boží Duch bude „vylit na všeliké tělo“ předtím, než nastane den Páně, veliký a hrozný.