Mistrovství světa - pět hlubinných postřehů s ohledem na věčnost

Sbor „Stany milosrdenství“

Kirjat Jam, Izrael

V Kataru u Perského zálivu se nyní mistrovství světa v kopané chýlí ke konci. Kopaná, čili hebrejsky „kadur-regel”, je v Izraeli nejpopulárnějším sportem. Děti i dospělí se s oblibou dají spontánně do hry, kde to jen jde – na trávě nebo na asfaltu, na kopci nebo na rovině.

Místní izraelská fotbalová mužstva se u fanoušků těší vroucí oddanosti. V některých kruzích stačí mít na sobě „nesprávnou“ barvu, a už je to důvod pustit se do sebe – zvlášť když se právě ten den hraje důležité utkání, a zcela jistě přímo za mantinely.

Co je legrační – a dokonce i při tlaku nynější směšné komerčnosti – je skutečnost, že při vší poblázněnosti Izraelců fotbalem se naše národní mužstvo jen jednou, v roce 1970, dokázalo kvalifikovat na mistrovství světa. Přední místní izraelské týmy si příležitostně zahrají se svými evropskými protějšky. Desítky našich nejlepších hráčů si dokonce zlanařila evropská fotbalová mužstva.

Vzhledem k absenci izraelské reprezentace povzbuzují izraelští fanoušci na mistrovství světa jiné země, s nimiž je spojuje dědictví nebo jazyk, nebo prostě jen některé mužstvo, které je chytne za srdce a upoutá jejich pozornost. Tuhle jsme se večer po překvapivém a vzrušujícím vítězství marockého týmu procházeli středem Haify a míjeli jsme pestrou skupinu studentů, kteří ten úspěch Maročanů hlasitě a zvesela oslavovali. Mnozí, jako zrovna moje rodina, fandí mužstvu Brazilců, protože hrají s vášní, půvabem, svobodným přístupem a radostí.

Naše společné několikatýdenní rodinné sledování mistrovství pro nás znamenalo radostné a zdravé oživení. Užívali jsme si přitom legraci s pozorováním a rozpoznáváním toho, čím se mužstva i fanoušci vyznačují a co je charakterizuje. Baví nás to celé drama - ta okázalost, emoce i vyjádření rozmanitých kultur, které se nezbytně projevuje jak v metodice hry týmu, tak i ve způsobu, jak jej povzbuzují jejich fanoušci: jak se radují, když jejich mužstvo zaznamenává úspěch a vítězí, a jak dokážou truchlit nad jejich chybami a prohrami.

Při sledování pokračujícího turnaje mne přímo zarazilo, jaký má ta událost dopad a dosah. Zvlášť úchvatné pro mne bylo pozorovat, jak každá země reaguje na zprávy našich izraelských reportérů z Kataru. Před utkáním Íránu s USA a po něm nechtěli někteří íránští fanoušci s izraelskými reportéry mluvit; báli se postihu za to, že se spolčují s nepřítelem. Jiní s Izraelci mluvili s odvahou, otevřeně a přátelsky – a vyjadřovali smutek, jak jsou národy vůči sobě nepřátelské, i naději, že se to v budoucnu změní.

Jak to, že tato mezinárodní událost přitahuje tolik vášně a lidského zájmu? Snad proto, že nás spojuje s pohledy do nitra věcí mnohem hlubších, než je pouhá zábava.

Zde je pět takových vhledů ukazujících přímo k věčnosti:

1. Konečný vítěz a šampión je Bůh. Stvořil nás ke svému obrazu. Všichni vyhlížíme vítězství. Všichni vyhlížíme hrdinu.

„Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. Já tedy běžím ne jako bez cíle…“ (1. Korintským 9:25-26)

2. Snadno se ztotožňujeme s touhou, prožívaným dramatem a rozhodností prohrávajících mužstev, která se dokáží vždy znovu vzchopit, opět se snaží prosadit a občas navzdory vší pravděpodobnosti i zvítězí. Náš nebeský trenér nás vyzývá ke vstupu do jeho vítězných řad; k tomu je však třeba řídit se jeho vedením, což nebývá vždy snadné.

„Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši“ (Filipským 3:13-14)

3. Nejúspěšnější hráči a vítězné týmy hrají ze všech sil. Nevynechají nic, čeho je třeba a co mají k dispozici. Hrají celým srdcem a veškerou silou. Bůh nás předurčil k životu naplno!

„Cokoli děláte, dělejte celým srdcem, jako pro Pána a ne pro lidské zaměstnavatele“ (Koloským 3:23)

4. Bůh nás stvořil, abychom žili ve společenství. Kamarádství hráčů v rámci mužstva a dokonce mezi různými mužstvy je něco velice nádherného. Vzrušení za dramatických situací, kdy týmy vítězí a prohrávají, odpovídá Božímu plánu. Vážně – podle průzkumu má sebeztotožnění fanoušků se sportovními týmy, které je přitahují, vyzkoušený kladný vliv na jejich duševní zdraví, a to bez ohledu na to, zda jejich mužstvo vyhrává nebo prohrává.

„Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.“ (Římanům 12:15)

5. A konečně – všichni čekáme na zjevení vítězného mužstva. Každý tým je ve střehu, pak stojí semknut s cílem odvrátit porážku (obrana) a sjednocuje se ve veškerém úsilí dosáhnout vítězství (útok). Sečteno a podtrženo: kdo vytrvá do konce a ve hře zvítězí?

„Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů ...“ (Římanům 8:19, Český studijní překlad)

18. prosince, kdy se mělo hrát finále mistrovství světa, jsme s evangelizačním záměrem otevřeli naši sborovou kavárnu, aby se členové sboru i jejich přátelé mohli dívat na utkání spolu. Přidali se i někteří z nových mladých přistěhovalců, kterým v posledních měsících pomáháme.

Spojte se s námi v modlitbě za Boží vedení při našem záměru mít i nadále dveře otevřené pro tuto komunitu. Kéž chuť a vůně věčnosti tak naplní naše misijní středisko, že to oslaví Boha a přitáhne naše bližní k jejich Stvořiteli, konečnému a triumfálnímu Vítězi!

[Pozor: tento článek se ani v pozitivním, ani v negativním smyslu nezabývá všemi politickými ani sociologickými aspekty spjatými s tímto mistrovstvím světa.]