Modlete se jako Elijáš

V Jakubově (Ja´akovově) epištole 5:17 je nádherná pasáž, která nás povzbuzuje k usilovné modlitbě podle Elijášova vzoru … a budeme-li to dělat, může naše modlitba proměnit nebesa i dějiny jako ta Elijášova.

Předpokládejme, že byl Elijáš větším člověkem víry než vy nebo já. Bible též říká, že Jan Křtitel přišel v tomtéž duchu a moci jako Elijáš. A že Jan byl největším člověkem, jaký kdy žil (Matouš 11:11). Jan byl tedy jako Elijáš, ba dokonce větší.

V porovnání s Janem však Ješua řekl, že i ten „nejmenší“ v království nebeském je větší nežli Jan či Elijáš (Matouš 11:11). Je to jako podobenství o hráči košíkové a výtahu. Basketbalista je třeba dvakrát vyšší než vy, vyjedete-li však se zdviží do vyššího patra, pak jej „převyšujete“.

Z hlediska osobní velikosti mohli být Jan a Elijáš větší než vy a já, my však máme výhodu, že jsme se narodili do vyššího postavení. I když jsme „,něco méně“, můžeme i tak být „něco více“. To je tedy milost! Nemluvíme o lidské schopnosti, nýbrž o přístupu a postavení v Ješuovi na základě víry (Efezským 1:19-21; 2:6.18).

Jakubova pátá kapitola mluví o modlitbě sedmkrát až osmkrát. Některé modlitby jsou přímluvné, některé kajícné, cílem některých je usmíření, u některých se používá olej, některé vedou k uzdravení a některé vycházejí z víry. Závěr mluví o účinnosti naléhavé modlitby.

Jakub 5:16-18

Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. 17 Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců.18 A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.

„Vroucí a tím účinný“ druh modlitby v 16. verši je nazván tvarem řeckého slovesa energeo, „pracuji“, od nějž máme slova energie nebo energický. Elijášovská modlitba je energická - ne lenivá či polovičatá. Je intenzívní a vyžaduje od modlitebníka totální úsilí a zacílenost.

Ve Skutcích 12 Zebedeova syna Jakuba (Ja´akova) zatkli. Dovedu si představit, jak se za něj místní společenství víry modlilo. Herodes jej však nechal popravit. Pak zatkli Petra. Společenství se očividně modlilo mnohem usilovněji, „vroucně, bez ustání“ (Skutky 12:5). V tomto případě Bůh zásahem andělů Petra nadpřirozenou cestou vysvobodil.

Existuje modlitba, která navzdory třeba dobrému záměru není vzhledem k daným okolnostem aktivována dostatkem „energie víry“ potřebné pro žádoucí výsledky. O Elijáši bylo řečeno, že se opakovaně – sedmkrát - modlil jednu modlitbu, dokud na obzoru nespatřil vystupující mráček jako dlaň (1. Královská 18:42-44).

Má-li být modlitba účinná, musí být nejen modlitbou „energickou“, ale také modlitbou spravedlivých lidí. Musíme se kát z hříchů, zachovávat si milující a odpouštějící srdce, žít v pokoře a odvážnosti, nechávat se vést Duchem svatým a podřizovat se Božímu slovu a Ješuovi jako svému Pánu.

Nemáme se stresovat, zda jsme dost spravedliví, neboť se nám vírou dostává spravedlnosti Ješuovy krve. Tento postoj mysli – že jsme ospravedlněni z milosti – si musíme při modlitbě zachovávat: totiž že v nás není ani stopa pýchy nebo samospravedlnosti, nýbrž že máme důvěru ve spravedlnost zakoupenou pro nás za cenu krve Beránkovy.

Podle 17. verše měl Elijáš stejnou přirozenost jako my; byl podle řeckého originálu homoiopathés, osoba s týmiž vášněmi a pocity, jaké máme my; pointou úseku je to, že nás má povzbudit, abychom dělali to, co on. Máme podle jeho příkladu jednat sami, nečekat, že to přijde udělat někdo jiný.

[To je jeden z důvodů, proč nesouhlasím s výkladem, že se Elijáš na konci časů vrátí a bude prorokovat. Měl svůj čas. My se máme řídit jeho příkladem a modlit se jako on. Vystoupí jiná osoba, nebo se všichni budeme modlit a prorokovat „v duchu a moci“ Elijášově (podle vzoru u Lukáše 1:17). Je třeba, abychom se sami aktivovali k témuž konání.

17. verš říká, že se Elijáš modlil s plnou vážností; v řečtině je opravdu užito řeckého výrazu „modlit se modlitbu“ proseuchomai proseuche. Myslím, že by se to dalo přeložit „modlit se dvojnásob naléhavě“. Podle 18. verše se modlil „opět“, což, jak jsme viděli v 1. Královské 18, bylo ve skutečnosti sedmkrát. Mohli bychom říci: modlete se stále, opakovaně, stůj to co stůj, dokud se výsledek nedostaví.

A jak mocné ty výsledky byly! Zastavil déšť na tři a půl roku, a pak jej zase uvolnil. Pro nás je často důležitější duchovní déšť či duchovní moc. Ješua nám dal „klíče království“ k otevírání a zavírání nebes (Matouš 16:19), což potenciálně může v Ješuově jménu činit každý z nás.

Denně bychom se měli modlit, modlit, modlit za otevření, otevření, otevření bran nebe a uzavření, uzavření, uzavření bran pekla v každé oblasti související s životem nás všech. Přijímáme veškerý ryzí vliv nebe a odmítáme jakýkoli zlý vliv pekla.

Žádáme si výsledky. Naše modlitba může mnoho zmoci (viz 16. verš, např. v Českém studijním překladu). Když se Elijáš modlil a výsledkem byl déšť, modleme se my tak dlouho, dokud se nedostaví podobně „dešťové“ výsledky v našem životě. Modlitba podle Elijášova vzoru může dokonce „obnovit všecko“ (Matouš 17:11). Modleme se tedy se zdvojenou naléhavostí jako Elijáš, a vizme otevřená nebesa kolem sebe.