top of page

Rozpoznávání těla Páně

Writer's picture: Ariel BlumenthalAriel Blumenthal


Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. (1 K 11:29-30)

 

Co je v Korintu v nepořádku? Jaký hřích způsobil, že účast na Večeři Páně, která měla uzdravovat a přinášet život, vyústila v nemoc, a dokonce smrt? Šlo o sexuální hřích, o němž je řeč v 5. kapitole? Nebo o jiný podobně závažný hřích?

 

A tak, bratří moji, když se shromažďujete ke společnému stolu, čekejte jeden na druhého…. (1 K 11:33)

 

V prvotní církvi v Korintu začínalo každé týdenní shromáždění stolováním, při němž se chléb a víno posvěcovaly ve jménu a na připomínku Ješuy. Po účasti věřících na společenství u stolu následovalo uctívání, modlitba, vyučování a praktikování duchovních darů. Z předešlých kapitol víme, že ve sboru existovaly strany. Někteří se hlásili k Pavlovi, jiní dávali přednost Apollovu stylu; a další tvrdili, že jejich jediným učitelem je sám Ješua.


Někteří členové přicházeli na týdenní shromáždění dříve než jiní; chtěli žehnat, vzývat nad svým chlebem a vínem jméno Páně a večeřet s dalšími přáteli ze své „skupiny“. Jiní přicházeli později; někteří si přinášeli jídlo s sebou, jiní ne.


Pavel tyto rané příchody ostře kárá nejen kvůli tomu, že to bylo nezdvořilé: tito příchozí „nerozpoznávali, že jde o tělo Páně“. Ne že by správně neporozuměli mystické proměně sousta chleba v doslovné tělo Kristovo; z kontextu jasně vyplývá, že je řeč o nepochopení moci, svatosti a autority, jejíž přítomnost Bůh v týdenních shromážděních svatých požaduje.

 

Každý věřící je živým kamenem, a ze společenství nás všech se staví svatý chrám, v němž má bydlet sám Bůh (1 Pt 2:5; 1 K 3:16-17). Podle Písma primárním vyjádřením tohoto mysticky znějícího pojmu tělo/chrám Mesiáše je prostě to, co nazýváme „místním“ sborem – ať už se schází v soukromém domě, ve veřejné budově nebo uprostřed lesa. S tímto týdenním shromážděním celého sboru je spojeno cosi velmi zvláštního a svatého.

 

Pokud tuto svatost zlehčujeme necitlivostí vůči dalším, kteří jsou (nebo nejsou) přítomni, nebo se přátelíme v rámci určité „skupiny“ a ke zbývající části sboru nemáme náležitý vztah, ocitáme se v nebezpečí, že nerozpoznáváme „Tělo Páně“. A toto nerozpoznávání, zvláště při slavení společenství Pánova stolu, může mít těžké následky. Nechť každý člověk i každé společenství samo sebe zkoumá (1 K 11:28), abychom se mohli těšit z plnosti Jeho uzdravující přítomnosti mezi námi!


bottom of page