top of page

Spojme se v celosvětovém měřítku v Pesachu (Velikonocích) a poslední večeři Páně

Writer's picture: Asher IntraterAsher Intrater


Bůh nás dlouhá léta vede k jednotě jako celosvětovou rodinu víry, v níž přebývá Duch svatý. Tuto vizi čerpáme z Ješuovy modlitby v 17. kapitole Janova evangelia, podle níž se všichni v Boží lásce staneme jedinou bytostí. Zakoušíme realitu mezinárodní ekklésie. Je to společenství víry, koinónie a obecenství, které s prohlubováním naší vzájemné lásky kvalitativně i kvantitativně narůstá geometrickou řadou.

 

Vstupujeme též do strategické spolupráce bok po boku, během níž panují smluvní vztahy mezi Židy, Araby a lidem každého národa a národnostní skupiny. Nikdy předtím v žádném jiném okamžiku dějin nemohla taková pestrá paleta celosvětových vztahů vzniknout.

 

Nyní se snažíme uvést toto mezinárodní společenství do souladu s Božími historickými smlouvami, biblickým kalendářem a prorockými vzory. Musíme však být, kdykoli mluvíme o židovských kořenech, celosvětovém směřování bok po boku, svátcích atd., opatrní, neboť může snadno dojít k narušení vyváženosti. K chybám může dojít na obou stranách: buď snahou být v naší kulturní orientaci příliš „židovští“, nebo zavrhováním biblického významu židovských svátků a symbolů.

 

Věřím, že sladění našeho celosvětového obecenství se vzorem Boží smlouvy povede k uvolnění velké duchovní síly. Správné společné nasměrování vyžaduje, abychom udrželi opravdovou rovnováhu.

Ústřední vodorovná linie – to je celosvětová rodina, mezinárodní obecenství, přímka ukazující směrem, který vede napříč celým světem.

 

Místem, kde se mezinárodní obecenství protíná s obdobím Velikonoc, je poslední večeře. Byla poslední večeře bohoslužbou obecenství, nebo to byla pesachová večeře zvaná hebrejsky seder, hovorově sédr? Obojí! Mezi židovskou a křesťanskou pospolitostí došlo k rozštěpení: jedna zamířila k obecenství, jedna k sédru. Chyběla síla, která by udržela obě složky pohromadě.

 

Spojujícím „špendlíkem“ je poslední večeře; obojí je jak v plné míře židovským Pesachem, tak v plné míře křesťanským obecenstvím. Je velice důležité nepřehlédnout tento spojovací špendlík mezi obecenstvím mezinárodní ekklésie a pesachovým smluvním stolováním Ješuy a jeho učedníků.

 

V poslední večeři se Pesach a zmíněné obecenství scházejí pospolu. Z dvojího se stává jedno – a přitom si každá ze složek zachovává svou totožnost. Toužíme, aby se Pesach a obecenství po dvou tisíciletích odloučení opět spojily. Poslední večeře – to je průsečík. Porozumění poslední večeři přivádí obecenství a Pesach na společnou cestu.

 

Neříkáme, že je nutné, aby křesťané po celém světě naplno dodržovali židovský pesachový sédr. Co ale tedy říkáme? Že Pesach je původ a základ, z nějž vzešlo mezinárodní křesťanské obecenství. Obracíme se na křesťany s prosbou, aby opět propojili své obecenství s jeho smluvními základy, které má v Pesachu, a to tím, že porozumějí poslední večeři tak, že si ji zasadí do jejího správného kontextu.

 

Židovskému světu vysvětlujeme, že v poslední večeři nalézá Pesach své naplnění. Symboly Pesachu – beránek, poháry vína, maces atd. - mají všechny plný význam v Mesiáši Ješuovi. Bez něj by pesachové symboly prorocký význam postrádaly.

 

Poslední večeře je naplněním Pesachu a je i základem obecenství. Obojí bylo po dva tisíce let od sebe odtrženo. Nyní máme jako mezinárodní ekklésia, včetně mesiánských židů a křesťanských Arabů, příležitost obě tyto velké složky spojit.

 

Nejde jen o to, aby křesťané zpětným pohledem do minulosti porozuměli Pesachu. Porozuměním své minulosti zjistíme – a zajistíme - i směřování své budoucnosti. Je to jako u lukostřelby: luk musíme natáhnout dozadu – tím zacílíme a vystřelíme šíp kupředu.

 

Obecenství je nadpřirozená duchovní zkušenost. Neobohatíme-li je však o poznání jeho duchovních kořenů, chybí mu prorocké nasměrování. Když prostřednictvím poslední večeře uvedeme obecenství do souladu s Pesachem, vznikne vektor. Je to veličina udávající kromě velikosti i směr. Od Pesachu přes poslední večeři k obecenství – tyto složky vytvářejí přímku, která ukazuje určitým směrem. 

 

Pesach má význam minulý, současný i budoucí. Dokonce i židovští mudrci vyučovali, že oslava Pesachu nám má nejen připomínat minulost s faraónem a pyramidami, nýbrž také nasměrovat náš pohled kupředu, k plnému vykoupení národa při příchodu Mesiášově. Je v tom zahrnuto budoucí Mesiášovo království.

 

Uvedení křesťanského obecenství do souladu s jeho smluvními počátky v židovském Pesachu nás připraví na události času konce. Příběh exodu obsahuje prvky, které nás učí o druhém příchodu Ješuy.

 

Pesach měl dvě části: nejprve záchranu krví beránka, poté vojenské vítězství u Rudého moře. Osobní smíření se naplnilo prvním Ješuovým příchodem, k úplnému vykoupení dojde při druhém příchodu. Sladíme-li správně svůj pohled na předlohy, které nabízí Bůh, ukáže se nám přímý směr a budeme připraveni jak na konec časů, tak na blížící se Ješuovo království.

 

Z Egypta vyšel pestrý dav (Exodus 12:38), což bylo od počátku Božím záměrem. Hledá skupinu lidí. Z toho smíšeného davu se nakonec stane nespočetný zástup (Zjevení 7:9). Bůh touží po „zvláštním lidu“ a královském kněžstvu (Exodus 19:5-6, 1. list Petrův 2:5, Zjevení 1:6; 5:10) z každého národa, jazyka i kmene.

 

Do tohoto „zvláštního lidu“ jsou zahrnuti Židé, Arabové a každá národnostní skupina. V Boží rodině má každý jedinec a každá etnická skupina rovnocenné místo. Až mezinárodní ekklésia opravdu a správně vykročí bok po boku, mělo by dojít k ohromnému uvolnění moci. Zjeví se slavné záměry, které má Bůh se všemi svými dětmi jako společenstvím.

 

Židé i Arabové jsou potomky Abrahamovými. Tvořili první dvě složky Boží rodiny, a různými vlivy došlo k tomu, že se stali posledními dvěma složkami, u nichž má dojít k obnově.  Až tyto dva poslední kousky puzzle – arabský a židovský – „zapadnou“ na své místo v rodině, bude obraz hotov.

 

V pesachovém příběhu byli Arabové a Židé nepřáteli. V obecenství dochází k jejich smíření krví beránka – Ješuy. Nyní již mohou být nikoli nepřáteli, nýbrž partnery. Správné nasměrování mezinárodní ekklésie „bok po boku“ nastává jejím navázáním na Pesach prostřednictvím poslední večeře. Světová rodina se stane úplnou vstupem jak Židů, tak Arabů do smluvního partnerství.

 

Věříme, že na základě sjednocení, až dojde k propojení těchto vztahů, tito příbuzní spolu opravdu srovnají krok a dojde k jejich synergické spolupráci na uvolnění duchovního probuzení. 

bottom of page