Začněte nový rok pokáním

Všichni máme rádi to, co je nové. Ve skutečnosti se ale vše, co je živé, neustále obnovuje. Bůh posílá svého Ducha a dochází k obnově stvoření (Žalm 103:5, 104:30).

Chceme-li renovovat, musíme odklidit staré krámy. Na třetím podlaží sborové budovy v Kanadě, kde funkci pastora vykonává naše kamarádka Tabita, praskla nádrž s vodou. Voda zničila veškeré zařízení dvou níže položených podlaží. Sestra pak měla sen, v němž jí Pán řekl, ať „sbor vyčistí“ (v hmotném i duchovním smyslu). Nyní mají šanci vše obnovit.

Duchovní obnova začíná pokáním. Sdílíme biblickou vizi světového probuzení a obnovy. Tento proces však začíná pokáním jednotlivce. Pokání je vlastně prvním slovem biblického poselství. Cílem Tóry je dovést nás do bodu, kdy pochopíme, jak velice pokání potřebujeme (Římanům 3:20) a Boží dobroty, jež nás k tomuto pokání vede (Římanům 2:4).

Jan Křtitel (poslední izraelský prorok před Mesiášem) připravoval cestu evangeliu:

Matouš 3:2 – Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.

Ve svém prvním kázání Ješua pravil:

Marek 1:15 – Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.

Učedníci vyšli kázat pokání a konat zázraky:

Marek 6:12-13 – I vyšli a volali k pokání; vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

Petr (Šimon) v kázání po svátku Šavuot-Letnic vyzýval k pokání, křtu ve vodě a přijetí Ducha svatého:

Skutky 2:38 ČSP - Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého.

Když takto kázal podruhé, připojil prvky probuzení a obnovy:

Skutky 3:19-21 ČSP – Učiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy, a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře, a aby poslal určeného vám Mesiáše, Ježíše. Nebe ho musí přijmout až do časů obnovy všech věcí.

Všimněte si vzorce 1. pokání, 2. osvěžení, 3. obnova. Osvěžení je řecky anapsuxis, ana je nový, psuxis je duše (jako psychologie). Pokání vede k obnově duše, což vede k obnově všeho ostatního.

To slovo pro obnovu zní ve zpětném překladu do hebrejštiny tikkun, z nějž přebíráme jméno pro standartu naší služby: tikkun – pro obnovu všech věcí. Často říkáme, že máme vizi pro celosvětové hnutí probuzení a obnovy. To je pravda. Všimněme si však, že to musí začít osobním pokáním.

Když Pavel (Saul) přinášel toto poselství do Evropy, zdůrazňoval, že pokání je pro každého:

Skutky 17:30 ČSP – Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání.

V poselstvích církvím ve Zjevení cituje Jan (Jochanán) ve svém vidění Ješuova slova:

Zjevení 3:19 – Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání. (Viz též v ČSP Zjevení 2:5, 2:16, 2:22, 3:3)

Bible tedy od Zákona (Tóry) po proroky, evangelia a apoštoly soustavně hlásá, že každý potřebuje činit pokání.

Pokání je hebrejsky tešuva תשובה. Prvotně to znamená vrátit se. Každý člověk se vzdálil od Boha. A musíme se k němu vrátit. Jako marnotratný syn, který se vrací domů do otcova objetí (Lukáš 15). Mnozí žel toto prosté poselství o morálce a vztazích změnili v náboženský obřad, což nebylo původním záměrem.

Pokání je řecky metanoia, což má prostý význam „změna postoje“, změna (meta) mysli (noia). Slova kát se a pokání jsou v Nové smlouvě asi osmdesátkrát. Důraz je přitom na změně, ne abychom se utápěli v pocitu viny a sami sebe odsuzovali.

Změna, která je obsahem pokání, je dvoustupňová: přestat s nesprávným jednáním – to nejprve – a vrátit se k důvěrnému vztahu s milujícím nebeským Otcem. Změňte svůj postoj, přestaňte jednat sobecky a destruktivně a vraťte se k Bohu.

Je ohromující, že ten pojem je duchovně i mravně tak prostý, a lidé přesto všeobecně pokání nečiní. Nemají rádi změnu, neradi připouštějí, že jednali nesprávně a že někdo jiný měl pravdu.

V politice se setkáváme s odlišným úhlem pohledu: obě strany se navzájem obviňují z korupce – kdo má pravdu? Oba, protože oba zhřešili. Jenomže A vidí korupci u B a chce, aby se B změnil. B vidí korupci u A a chce, aby se změnil A. U sebe nevidí vadu nikdo, takže se nezmění ani jeden.

Neděje se to jen v politice, nýbrž i v našich společenstvích víry! Každý vyzývá jiné k pokání, ale sám k němu ochoten není. Každý je „ve vlastních očích spravedlivý“. Nemůžeme však stanout v něčích dveřích jako „karatel“ dříve, než se staneme „kajícníkem“ ve vlastní duši.

Při vstupu do času soužení na konci dní se obecná výzva k pokání stane ještě naléhavější a aktuálnější. Uplynulý rok se světovou epidemií a následnými ekonomickými i psychologickými újmami byl obtížný, a každý vyhlíží správné řešení nebo očkování.

Světová situace se ještě ztíží. Odpověď není politická, ekonomická ani vědecká. Základní příčina je mravní a duchovní. Zlá situace ve světě je důsledkem zlé situace v lidském srdci. Naše chování má vliv na stvoření kolem nás. Přírodní katastrofy jsou varováním od Stvořitele, že jsme všichni selhali a potřebujeme změnu.

Ješuovi řekli, že Pilát surově povraždil některé Galilejce. Jeho následovníci přišli s „teologickými“ či „politickými“ otázkami. Jak to mohl Bůh dopustit? Měli bychom bojovatz proti císaři? Byli ti, kteří trpěli, horší než ostatní? Ješua ukázal i na přírodní pohromu, kdy se na některé lidi v Jeruzalémě zřítila věž. Proč dopustil, aby se zřítila právě na ně, a ne na jiné?

Ješuova odpověď překvapila je, překvapuje i nás a měla by nás všechny přimět k zastavení. A k zamyšlení nad duchovním podtextem politických i přírodních pohrom.

Lukáš 13:2 – Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.

Všichni jsme zhřešili. Všichni zasluhujeme trest. Přírodní i politické katastrofy jsou důsledkem našeho hříchu. Jsou varováním od Boha. Ne že by ti trpící byli nějakou „výjimkou“ z pravidla a že my ostatní jsme morálně a duchovně „v pořádku“.

Je to jen jeho milost Boží, že nás všechny nezničil. Že nechává nyní některé trpět, je varováním pro nás ostatní: „Všichni jste jako oni. Všichni jste sobečtí a hříšní. Všichni zasluhujete trest.“ Je to laskavé varování, protože Bůh nás miluje. A budeme-li činit pokání, může být ještě milosrdnější. Jedním z důvodů, proč Bůh dopouští utrpení je to, že nás chce přimět k pokání.

S tím, jak se přibližujeme k poslednímu soudu, přidává Bůh ve své lásce k nám těžké chvíle na tomto světě, aby nám pomohl uniknout horšímu trestu. Dočasná utrpení na tomto světě, i ta nejstrašnější a nejbolestivější, jsou mnohem mírnější než jakýkoli druh věčného trestu.

V nejposlednějších dnech před soudem Bůh dokonce vyvolá hrozné solární abnormality, kdy slunce bude strašlivě žhnout a spalovat lidi a pak nastane úplná temnota, jak fyzická, tak morální. Všechny ty pohromy jsou pro nás naléhavou a palčivou zprávou, abychom přede dnem soudu činili pokání.

Zjevení 16:8-11 B21 - Čtvrtý pak vylil svou číši na slunce a bylo mu dáno pálit lidi ohněm. Lidé byli páleni velikým žárem a rouhali se jménu Boha, který má moc nad těmi ranami, avšak nečinili pokání, aby mu vzdali slávu. Pátý pak vylil svou číši na trůn té šelmy a její království bylo zatemněno. Lidé se bolestí kousali do jazyka a rouhali se nebeskému Bohu pro své bolesti a pro své vředy, avšak nečinili pokání ze svých skutků.

Většina lidí nebude činit pokání, avšak Bůh učiní vše pro to, aby lidi k pokání dotlačil. Problémy v životním prostředí, hospodářství, politice i zdravotnictví jsou znameními od Boha pro nás, abychom činili pokání.

Ať jsme kdokoli a v jakékoli se nalézáme situaci, naučme se této lekci a jednejme tak. Ať se každý jeden z nás kaje z nesprávných postojů i činů. Navraťme se k našemu nebeskému Otci, který nás miluje.