Židovská tradice spojuje svátek Šavuot (Týdnů) s dobou darování Tóry na hoře Sinaj. Křesťané spojují svátek Letnic s dobou darování Ducha svatého na hoře Sijón. U obou svátků jde samozřejmě o týž den, u jednoho podle lunárního kalendáře a u druhého podle slunečního kalendáře. Pochopení souvislostí může být zdrojem velké inspirace. Šavuot doslova znamená „sedmičky“, neboť 7 krát 7 je 49; oproti tomu slovo pro Letnice znamená 50. Obojí je spjato s koncem počítání ómeru, které začalo v době Pesachu. Podle Tóry (Exodus 19:1) došlo k jejímu darování „třetího měsíce“ po vyjití z Egypta. To není přesné, proto výpočet tohoto dne může, ale také nemusí být správný. Tak či tak, paralela je do očí bijící. Na hoře Sinaj byla Tóra dána v ohni a blýskání; lidé doslova „viděli hlasy“ Boha, stejně jako učedníci viděli Ducha svatého jako ohnivé jazyky od Mesiáše Ješuy (Exodus 19:18-19; 20:18; Skutky 2:1-4). Dokonce existuje rabínská tradice, podle níž byla sice Tóra dána na hoře Sinaj v hebrejštině, obsahovala však také 70 jazyků reprezentujících všechny národy světa (Midraš Exodus raba 5:9). Učedníci v Jeruzalémě obdrželi z nebe nadpřirozené jazyky, lidé je slyšeli mluvit v různých řečech (ve Skutcích 2:5-11 je jich uvedeno nejméně 15), které rovněž představovaly každý národ světa. Jiná židovská tradice vztahující se k přídavné oběti vybízí k celonočnímu bdění nad studiem knihy Rút. Nám ten příběh jasně ukazuje na Jednoho nového člověka, na naroubování národů do Božího olivovníku – Izraele, které ve světovém měřítku započalo o dni Letnic. V moderní době kupodivu přijalo Letnice za svůj „svátek“ hnutí kibuců (rané kibucy byly většinou protináboženské). Nyní se staly izraelským národním svátkem se slavnostními přehlídkami „prvních plodů“ vyprodukovaných v zemědělství. Rodiny o tomto svátku hodují, lid tančí a dokonce se prezentují nové komerční vynálezy. Podle biblického podání má שכינה, šechina – imanentní přítomnost Boží slávy – tři vývojová stadia. První stadium je reprezentováno Sinajem; lid na různá místa provázel oblakový a ohnivý sloup. Druhým stadiem je Šalomounův chrám, o němž čteme, že ho při zasvěcení naplnila Boží sláva (1. Královská 8:10, 2. Paralipomenon 5:13; 7:1). Třetím stadiem je vylití Ducha na učedníky o svátku Šavuot – o Letnicích. I k němu došlo v Jeruzalémě. Máme tedy tři stadia:
Oblakový a ohnivý sloup v exilu
Oblak a oheň v jeruzalémském chrámě
Oheň Ducha svatého v učednících v Jeruzalémě.
Odtud Nová smlouva dále rozvíjí metaforu, že my, jakožto tělo Mesiášovo, jsme duchovním chrámem budovaným z živých kamenů (Efezským 2:21-22; 1. Petrův 2:5). Došlo k vylití Ducha svatého v horní místnosti, nebo přímo v chrámě? To je sporné, Bible o tom jasně nevypovídá. Píše o učednících, že „pobývali“ v „horní místnosti“ (Skutky 1:13-14) a „každého dne“ v chrámě (Skutky 2:46). Podle Skutků 2:2 byli v nějakém „domě“, řecky oikos, což snad naznačuje onu horní místnost; hebrejsky se však dům nazývá bajit, בית, což může znamenat buď dům, nebo chrám. V každém případě činí vzdálenost mezi horní místností na hoře Sijónu a chrámem na hoře Mórija pouhých pár stovek metrů, takže na tom rozdílu příliš nezáleží. Symbolicky by významy „Sijón“ i „Mórija“ byly v souladu. Přebývání Ducha svatého přechází z pouštního sloupu do Šalomounova chrámu a odtud do srdcí učedníků. Existuje ovšem ještě další, budoucí stadium, kdy podle zaslíbení ve Skutcích 2:17 bude Duch svatý vylit na „všechny lidi”. Stejně jako Pavel „spěchal“, aby byl pokud možno o svátku Šavuot – o Letnicích v Jeruzalémě (Skutky 20:16), věnujeme i my každoročně tento svátek „naléhavým“ modlitbám za toto celosvětové vylití, k němuž má dojít na konci časů.
