36 500!!! Ohlušující ticho

Celosvětová obnova

Jeruzalém, Izrael

Na tolik se odhaduje počet nevinných účastníků protestů, které v íránských ulicích povraždily ájatolláhovy milice (Íránské revoluční gardy a Basídž). Protestujícími byli hlavně mladí lidé z generace Z -  sekulární, liberální a zcela neozbrojení.

Režim uťal veškerá internetová spojení, takže protestující nemohli organizovat demonstrace a okolní svět nemohl dostávat o vraždění žádné zprávy. V tomto mediálním blackoutu milice prostě obrátily pušky proti vlastním lidem a vraždily je ve velkém.

Že by nějaký režim za necelý týden povraždil 36 500 vlastních občanů, je zcela bezprecedentní, nehorázné a nepředstavitelné. 

Že západní média o tom vraždění vesměs mlčí, je ohlušující. Toto ticho je dokladem tragického morálního zmatení pokrokářských aktivistů, kteří se prohlašují za podporovatele lidských práv a přitom jim vůbec nedochází, jak vážnou hrozbu představuje radikální islám. (Současně to vyvolává dojem, že hnacím motorem již více než dva roky trvajících mezinárodních protestů proti Izraeli nebylo ani tak opravdové znepokojení kvůli utrpení nevinných, jako spíše protiizraelské předsudky.)

V posledních týdnech podepsal Izrael hospodářské a politické dohody s umírněnými islámskými zeměmi jako je Ázerbajdžán, Albánie a Somálsko. Vůči umírněným islámským národním státům, kterým záleží na pokojné spolupráci, je izraelská politika vstřícná; dokáže je odlišit od radikálních muslimských skupin, které chtějí Izrael zničit. 

V roce 1979 se Íránu zmocnili radikální šíité pod vedením ájatolláha Chomejního. Od té doby až dodnes – 47 let – tento režim otevřeně hlásá „smrt Americe“ a „smrt Izraeli“. Kvůli rozsáhlým investicím k dosažení tohoto cíle zničili životní úroveň vlastního národa.

Světová džihádistická strategie se vyznačuje různými aspekty

1. vraždění íránských protestujících

2. propaganda proti západním progresivistům

3. hamásovské, hizballáhovské a hútíovské invaze proti Izraeli. Jde pokaždé o stejný druh útoku; pouze aspekty téhož hlavního plánu jsou odlišné.

Nyní USA rozmisťují na Blízkém východě značné vojenské síly. Většina Íránců doufá, že Američané a Izraelci zaútočí a ájatolláhovský režim svrhnou. Je s tím však spojen náročný úkol nalézt alternativní způsob vlády, který by v Íránu zajistil zdárný chod státu. Jenže se zdá, že po tolika letech útlaku není k dispozici koalice, jež by mohla dosavadní vládu nahradit. 

Důvodem, proč se s útokem otálí, je možná právě zákulisní úsilí takový plán náhrady vedení vytvořit.  Rezá Pahlaví, syn předešlého šáha, pomáhá zorganizovat dočasný výbor, který by ustavil novou vládu. 

Pokud jde o jednání s Hamásem, Islámským státem, Hizballáhem nebo jinými džihádistickými skupinami, je nebezpečné se naivně domnívat, že může dojít k mírové dohodě. Celá mírová dohoda je myšlenkou Západu. Cílem radikálního islámu je však Západ zničit. Lži a klamné předstírání falešné dohody (takíja) se z pohledu islámu považuje za přijatelnou taktiku.

Během těchto týdnů, kdy se blížíme ke svátcím Purim, se proto dále modleme za opravdové osvobození milovaného íránského lidu. Někteří z mladého pokolení se ve snaze o pozitivní identitu budoucnosti Íránu obracejí ke slavným dnům starověké Persie s Dareiem, Kýrem – a ano, dokonce k Mordokajovi a Ester.