Abraham a Lot – „Proč Lot váhal?“

Tikkun Global

Jeruzalém, Izrael

Abraham a Sára rozhodně nebyli dokonalí lidé. Z určitých hledisek by se dokonce jejich manželství dalo považovat za docela nefunkční (on ji předal jiným mužům, ona mu zas dala jinou ženu). Byli to však lidé, kteří se navzdory svým slabinám oddali ryzímu, na smlouvě založenému chození s Hospodinem.

Abramovi Bůh změnil jméno na „Abraham“ a Sáraji na „Sára“. V obou případech bylo přidáno písmeno „h“ (anglicky Abraham, Sarah – v češtině se u Sáry písmeno h nevyslovuje ani nepíše). Jelikož se v tetragramu Hospodinova jména JHVH písmeno h vyskytuje dvakrát, pro hebrejsky mluvící je už samo o sobě symbolem Božího jména. Jejich dosavadní identita se změnila přidáním Božího obrazu. Abraham znamená „otec mnohých národů“, a Sára znamená „kněžna“.

Manželé tak každým vyslovením svých nových „Božích“ jmen vyhlašovali víru ve své Bohem dané určení. Abraham navzdory svým osobním slabinám mohl prohlásit: „Opět si přivlastním zemi, o kterou přišel Adam“ (Římanům 4:13); „Budu duchovním otcem mnoha lidí v každém národě“ (Římanům 4:18, Genesis 17:5); „Mé símě budou mocní hrdinové na zemi“ (Genesis 15:5, Žalm 112:2).

Abraham a Sára byli ve své víře a smluvní opravdovosti osamoceni. Představovali mezi pozemšťany svého pokolení cosi jedinečného. Stali se prototypem všech věřících v následujících generacích (Izajáš 51:1-2, Římanům 4:11.12.16). Co oni vlastně měli?

Co dodalo Abrahamovi a Sáře jedinečnost?

Byli oddáni „evangelizaci“ a zasahovali svoje okolí, měli s sebou „duše, které získali v Cháranu“ (Genesis 12:5). Uplatňovali princip učednictví – Abraham měl 318 vycvičených služebníků, kteří byli připraveni bojovat za smlouvu (Genesis 14:14). V podobě anděla Hospodinova se Abrahamovi dostalo osobního zjevení Mesiáše Ješuy. Čteme, že se Abrahamovi nejméně pětkrát zjevil Hospodinův anděl (Genesis 12:7; 15:1, 17:1; 18:1; 22:15).

Podle židovské tradice prošel Abraham desetkrát zkouškou. Pokaždé byla zkoušena jeho ochota poslechnout a obětavost. Vrcholnou kvalitu jeho charakteru shrnuje Hospodinův výrok: „Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: ‚Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil‘“ (Genesis 18:19). Právě tento povahový rys jej učinil otcem víry. Učil Hospodinovým cestám své děti i členy své komunity. Byl „činitelem“ Slova, ne jeho „pouhým posluchačem“.  Hájil spravedlnost a ryzost. Byl to muž smlouvy.

Rabíni se ptali, proč se Abraham s Bohem přel o spásu pohanů v Sodomě. Došli k závěru, že již bral vážně své poslání „otce mnohých národů“. Chtěl se začít věnovat svému určení – šířit dobrou zprávu, že „v něm a v jeho potomku budou požehnány všechny národy“ (Genesis 12:3; 18:18; 22:18). Miloval je, jako kdyby byli jeho vlastní.

Abraham a Lot

Všude v Abrahamově příběhu nacházíme srovnání s jeho synovcem. Ti dva muži představují dva druhy věřících: jeden se cítí vázán smlouvou, druhý se snižuje ke kompromisům s tělesností. Oba byli věřící – řečeno jazykem Nové smlouvy, byli „spaseni“.

Když do Sodomy přišli andělé zachránit Lota před hrozící zkázou, Lot váhal a otálel (Genesis 19:16). Rabíni se ptali, proč k tomu otálení došlo. Podle Rašiho komentáře Lot otálel proto, že chtěl před útěkem posbírat svoje peníze. To možná není tak docela pravda, ale nad jedním bodem bychom se měli vážně zamyslet.

Především co Lot v Sodomě dělal? Byl to spravedlivý člověk, a i v době, kdy žil v Sodomě, prožíval v duši bolest (2. list Petrův 2:7-8). A přece se uchyloval ke kompromisům. Byl nesmírně bohatý, měl mnoho dobytka a mnoho pracovníků (Genesis 13:6). O všechno přišel. Nakonec odcházel ze Sodomy bez peněz, bez dobytka a bez pracovníků.

A poučení z Lotova příběhu? Bůh je milosrdný i k věřícímu, který jedná podle těla a nevyhýbá se kompromisům. Bůh jej může zachránit (2. list Petrův 2:9), dotyčný však přijde o veškeré dědictví, které mohl obdržet (1. Korintským 3:15). V Sodomě byl Lot ve vážnosti; zasedal v městské bráně (Genesis 19:1). V dějinách však zůstane tím, kdo vážnost v Božích očích pozbyl.

Když andělští hosté přišli k Abrahamovi, vypomohla mu Sára pohostinností (Genesis 18:6). Věřím, že byla jeho duchovní partnerkou. Když andělé přišli k Lotovi, nic nenaznačovalo, že by mu manželka byla nápomocna (Genesis 19:3). Duchovní partnerkou mu nebyla. Lotovy pracovníky, jeho rodinu, ba i jeho ženu přitahovaly světské radosti, jakými žila Sodoma. Lot zdá se podléhal své ženě právě tak, jako Adam podlehl v rajské zahradě Evě.

Lotova manželka se proměnila v solný sloup (Genesis 19:26). V sůl se proměnila i Sodoma. Lotovi pracovníci se proměnili v sůl. Lotovu manželku postihl stejný trest jako zbytek Sodomy. Nebyla potrestána kvůli chvilkové zvědavosti: ohlédla se proto, že její život byl svázán se sodomskými světskými hodnotami. Bůh nenechává lidi zahynout kvůli chvilkové slabosti, nýbrž kvůli dlouhodobému světskému životnímu stylu.

Komu se připodobníte vy?

Lotovi dali andělé pokyn, aby prchl do hor; věřím, že se mu snažili ukázat směr, kterým kráčel Abraham. Lotovi se podařilo uniknout trestu, ale na Abrahamovu cestu se nikdy nevrátil. Udržel si spásu, nebyl však schopen obnovit u sebe způsob života plynoucí ze smlouvy s Bohem.

Na světě existují dva typy věřících: tělesní, k jakým patřil Lot – to jsou ti, kteří si v srdci uchovali spravedlnost, v praktickém životě však dělají kompromisy. Bolestně se zmítají ve svých pokušeních. Obdrží   sice věčný život, o svoji odměnu však přijdou. Obávám se, že tato kategorie zahrnuje mnoho křesťanů i mesiánských židů.

Jiní, ovšem daleko méně početní jsou věřící, kteří si zvolili cestu Abrahamovu. Ti se zasvětili hodnotám založeným na smlouvě. Díky víře a věrnosti dokážou vítězit. Ti zdědí veškeré bohatství Božího království. Které kategorii se připodobníte vy? Držme se stop Abrahamových, nikoli Lotových.