.png){kind=small}
Byli jste někdy v situaci, kdy se nic nedaří a Boží přítomnost vůbec nevnímáte? Inu, to nejste sami. Podobnými situacemi prochází většina z nás. Takto se modlil král David:
תהילים כ''ב:2 אֵלִ֣י אֵ֭לִי לָמָ֣ה עֲזַבְתָּ֑נִי רָח֥וֹק מִֽ֝ישׁוּעָתִ֗י Žalm 22:2
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má...
Davidovu modlitbu citoval a opakoval Ješua, když byl na kříži (Matouš 27:46, Marek 15:34). Jak mohl Ješua říci něco takového?
Nebyl odvržen – neříkal to proto, že by na něho Bůh zapomněl nebo se jej bezdůvodně zřekl. Bůh se nás nikdy nezřekne, pokud jsme mu věrni. Šlo o dočasné opuštění a mělo svůj účel.
Splnilo se proroctví – Ješua cituje žalm 22, který popisuje utrpení Mesiáše. Žalmy čtou Židé v dobách strádání. Ješua se s námi ztotožňuje a ukazuje nám, že to, co jej potkalo, je naplněním 22. žalmu.
Zkouška poslušnosti – kříž byl pro Ješuu zkouškou víry. Uposlechne, i když bude zanechán o samotě? Být ponechán o samotě je nutná podstata zkoušky. Viz příklad Chizkijáše (2. Paralipomenon 32:31). Ješua ve zkoušce obstál tak dobře, že obdržel veškerou autoritu (Filipským 2).
Povzbuzení pro nás – v těžkých dobách můžeme mít pocit, že na nás Bůh zapomněl. Když ale víme, že se tak cítil sám Ješua při křižování, může nám to pomoci se s našimi pocity vypořádat. „Jestliže to tak cítil on, je pochopitelné, že tomu tak občas bývá i u mne.“
Trest za hřích – lidský hřích nás odvádí od Boha. Důsledkem trestu za hřích je odloučení od Boha. Toto zlo vzal Ješua na sebe, aby nám zaplatil odpuštění. Odloučení od Boha zakusil kvůli nám.
Zabití bylo nutné – biblická proroctví opakovaně uvádějí, že za nás Mesiáš musí zemřít. Kdyby byl Bůh Ješuovi neodňal svou přítomnost, znemožnil by mu tím zemřít. Opuštění bylo předehrou zabití – a to nás následně zachránilo.
Varování před zavržením – totální spravedlnost vyžaduje věčný trest. Bůh lidi varuje, my ale nenasloucháme. Boží dočasné opuštění Ješuy je varovným znamením, že to věčné opuštění je hrozivě blízko. Kříž je řev sirény a má nás zachránit před zatracením.
Když vše vypadá špatně a nevnímáme Boží přítomnost, neznamená to, že se situace nakonec zase neobrátí k dobrému. Z nejhorší situace vycházejí nejlepší výsledky. Bůh je po všechen čas jenom dobrý a má vždy vše ve své moci. Co dělat v takových chvílích? Následujme Ješuova příkladu: znovu zasvětil svůj život Bohu – „do tvých rukou odevzdávám svého ducha“ (Lukáš 23:46; Žalm 31:5) a odpustil těm, kteří s ním nakládali zle - „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (Lukáš 23:34). Nemáme se snažit tu situaci změnit. Uprostřed takové situace se musíme zachovat správně a zareagovat stejným způsobem: znovuodevzdáním a odpuštěním. Svěřujeme se mu s důvěrou, že má vše pod kontrolou. To poskytne Bohu plný prostor pro práci v našem životě. Pocit zbožného člověka v bezbožném světě, že se vše proti němu spiklo, je normální. V době zkoušky nemusí být Boží přítomnost patrná. Ješua nám řekl: „Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět” (Jan 16:33).
Sdílená zkušenost
Ješuův pocit opuštěnosti na kříži je mi velikou útěchou. Když Boží láska zaplatila cenu za vykoupení lidstva, šlo o veliký okamžik dějin. Bůh nás povolává sdílet své zkušenosti s ním. Jak úžasný okamžik, „podělit se“ s Ješuou! Připomeňme si lotra na kříži, který se kál a prosil o to, aby byl s Ješuou v ráji. V podstatě s ním už byl. Sdílel s ním zážitek kříže. To je možná z celého světa a ze všech okamžiků dějin to nejlepší. Jsme povoláni k ukřižování spolu s Kristem (Galatským 2:20) a ke každodennímu nesení svého kříže (Lukáš 9:23). Máte-li chuť zakřičet: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ – máte podíl na Pánově zkušenosti, a on se o ni dělí s vámi.
