Ester, Írán a doba konce

Tikkun Global

Jerusalem, Israel

I. Historická pravda

Knihu Ester lze číst na třech rovinách. Tou první je historická pravda. Ty události se skutečně staly – asi 500 let před dobou Ješuovou (Ježíšovou).

Ester je jediná kniha v Bibli, v níž Boží jméno není přímo zmíněno. A přece tato kniha ukazuje Boží svrchovanost snad více než kterákoli jiná.

Například právě té noci, kdy Haman plánuje zabít Mordokaje, nemůže král Achašveróš spát a dojde tak k přečtení zápisu o tom, jak mu Mordokaj zachránil život. A dochází i k tomu, že právě když se Král rozhoduje Mordokaje poctít, ocitá se Haman u dvora. Bůh má vše pod kontrolou i tehdy, když jej při Jeho díle nevidíme a okolnosti vypadají negativně.

Mordokaj je potomkem Kíše, což – podle židovské tradice – znamená, že byl potomkem krále Saula (Ester 2:5). Haman je Agagovec (Ester 3:1), to znamená, že mohl být potomkem krále Agaga. Asi o 500 let předtím Bůh potrestal Saula, protože nedal Agaga popravit. Takový trest se zdál být příliš krutý; vidíme-li však Hamanovy plány na hromadnou vraždu, pochopíme, že bylo správné, že Bůh nařídil Saulovi Agaga popravit. Boží soudy nám připadají kruté, protože nevidíme vše, co vidí On. Boží soudy jsou spravedlivé i tehdy, když nechápeme proč.

Boží svrchovanost též zahrnuje neuvěřitelnou milost, Saul u Agaga selhal, Mordokaj však u Hamana dosáhl zdaru. Bůh poskytl druhou šanci. Máme-li víru (a trpělivost), dá Bůh situaci sloužit k našemu dobru, i když to třeba trvá nad pomyšlení dlouho.

II. Předobraz evangelia

Druhou rovinou knihy Ester je předobraz evangelia. Haman je obrazem satana a Mordokaj je obrazem Ješuy. Podle Bible bylo ukřižování naplánováno již před stvořením světa (Zjevení 13:8, 1. list Petrův 1:20). Všechny události v zákoně i v prorocích Bůh zorganizoval v očekávání ukřižování (Lukáš 24:26-27, Skutky 2:30-31, 1. list Petrův 1:10-11).

Výraz pro „kříž“ Starý zákon nemá. Proto o něm apoštolové někdy mluví jako o „dřevě“ - hebrejsky „ec“ (Skutky 5:30, 10:39, 13:29 – všude viz Český studijní překlad); „Ec“ může znamenat strom, dřevo jako materiál i dřevěnou konstrukci. Kniha Ester slovo „ec“ uvádí na sedmi místech jako místo popravy, což se v Českém ekumenickém i Českém studijním překladu uvádí jako kůl (Ester 2:23, 5:14, 6:4, 7:9, 8:7, 9:13, 9:25).

Lotry popravovali pověšením na tuto dřevěnou konstrukci; málem tam pověsili i spravedlivého hrdinu. A pak se náhle ta dřevěná konstrukce ze symbolu porážky změní v symbol vítězství. I Mordokaj – jako Izák na hoře Mória, jako Josef ve věznici a Jonáš v rybě – uniká o vlásek smrti a pak je zázračně zachráněn. Mordokaj je pak jmenován na druhé místo v království, s trůnem nad trůny všech ostatních.

III. Proroctví o konci časů

Na třetí rovině je kniha Ester předobrazem toho, co čteme v proroctvích o konci časů. Haman symbolizuje antikrista, Ester přimlouvající se církev a Mordokaj mesiánské židovské hnutí.

Ve starověké Persii probíhaly dějinné události shodně s moderním Íránem. Byl tam zlý muž, který vyzýval ke zničení Židů – jako za našich dnů Alí Chameneí. 127 tehdejších národů připomíná OSN.

V biblické hebrejštině slovu „antikrist“ nejblíže odpovídá slovo „córer“; o Hamanovi se tak mluví čtyřikrát (Ester 3:10, 8:1, 9:10, 9:24); EP to překládá „protivník (židů)“. Antikrist se podobně jako Haman bude snažit židy (a křesťany) zabít a sjednotí národy k útoku na Izrael (Zjevení 13, Ezechiel 38-39, Zacharjáš 12-14).

Kořen antisemitismu můžeme nalézt u Ester 3:6, kde satanskou postavu uráží mesiášská postava natolik, že mu nestačí jen zabít Mesiáše, nýbrž chce se mstít i na všech jeho příbuzných. Vše antisemitské, antikristovské i protikřesťanské pochází z podobného zdroje.

IV. Nevěsta přímluvkyně

Ester je krásný vzor dnešní „nevěsty Kristovy“ (Efezským 5:23-32, Zjevení 12). Těší se důvěrnému, uctíváním naplněnému vztahu s králem. Má židovské kořeny, ale nikdo o tom neví. I když se tomu snaží uniknout, je lapena do hrůzy, která se schyluje nad židy. Proroctví jí přinášejí výzvu: její úděl i její výsada důvěrného postavení nevěsty má především ten smysl, aby se přimlouvala za spásu Izraele (Ester 4:14, Římanům 11:11-15).

I když je tato výzva, aby v přímluvě za židovský národ dala v sázku svůj život, pro ni bolestivá, rozhodne se tento proroky vyslovený úděl přijmout. Právě její krása, půvab, modlitba a půst změní onu hrůzu ve vítězství a království je předáno svatým. (Mnohým, jimž není cizí důvěrný vztah nevěsty a Krista, se dnes říká Estery času konce.)

Toto drama způsobilo, že „mnozí z národů země se připojovali k židům“ (Ester 8:17). To znamená dvojí: 1) velkou sklizeň duší pro evangelium během soužení a 2) mnoho svatých, kteří se opět připojí ke smlouvě s Izraelem a k židovským kořenům víry.

V. Úděl pro Írán

Kniha Ester rovněž ukazuje na prorokovaný pozitivní úděl pro Írán. Persie byla sice zdrojem střetu a antisemitismu, byla však též zdrojem víry, která přinesla vítězství. Věřím, že v Íránu bude na konci časů silná podzemní církev, která poroste počtem, bude stát ve víře a ztotožní se s ostatkem Izraele.

Tisíc let před islámem uzavřeli velcí králové Persie – Kýros a Achašveróš – smlouvy s izraelským národem. Peršané nejsou Arabové. Jejich kořeny netkví v islámu, nýbrž v biblické víře. Jejich partnerství s Izraelem má více než dvaapůltisíciletou historii.