Je nutné, abych chodil do sboru?

Tikkun Global

Jerusalem, Israel

Někteří se ptají: „Čtu Bibli a modlím se, ale nač chodit do místního sboru?“ Inu, pro získání odpuštění hříchů (pro spasení) to potřeba není; avšak důvodů „pro“ je mnoho. Například:

1. Ješuův záměr – ihned po Šimonově Kéfově (Petrově) vyznání víry mu Ješua odpovídá: „Na této skále zbuduji svou Kehilu (hebrejský ekvivalent řeckého ekklésia, sbor či církev)“ (Matouš 16:18). Jak může někdo tvrdit, že oddaně následuje Ješuu, a přitom se nepodílet na Jeho záměru budovat církev?

2. Duchovní boj – tamtéž Ješua říká, že „brány pekel ji nepřemohou“ (Matouš 16:18). Ve zbožném společenství víry by měla existovat duchovní autorita, která nás ochrání před útoky ďábla. Když někdo není součástí takového společenství víry, je zbytečně vystaven útokům démonů.

3. Odpověď na evangelium – ve svém prvním kázání Petr vyzval lidi k pokání, k přijetí křtu ponořením a k přijetí Ducha svatého (Skutky 2:38). Ti, kteří byli spaseni, se okamžitě připojili ke společenství víry - 

„byli přidáni“ (Skutky 2:41 a 47, Český studijní překlad).

Jejich odpovědí na evangelium byla hluboká oddanost Pánu a Jeho společenství na zemi (Skutky 2:42-47; 4:32-35).

4. Jednotná modlitba – Petr byl zatčen (Skutky 12:3) a uvězněn, avšak přímým zásahem anděla byl nadpřirozeně vysvobozen. Jednou z příčin zázraku bylo, že zatímco byl Petr ve vězení,

„církev se za něj stále modlila k Bohu“ (Skutky 12:5).

Modlitba v jednotě má větší sílu než ta individuální; a právě ta společná se koná ve společenství víry (Matouš 18:19).

5. Morální vykazatelnost – jako následovníci Ješuy máme žít podle zásad věrnosti a ryzosti. Hřešíme-li, mají nám bratři a sestry pomáhat radou i napomenutím, což se předpokládaně děje ve společenství (Matouš 18:15-19). Kde není společenství víry, tam chybí vztahový rámec, který má věřící udržovat ve vzájemné morální vykazatelnosti.

6. Staršovstvo v každém městě – při Pavlových cestách a službě se vždy opakuje vzor: modlitba, evangelizační kázání, shromáždění věřících do sboru, jmenování starších.

„V každé té církvi ustanovili starší...“ (Skutky 14:23).

Na každém místě a v každém městě se věřící připojili ke společenství, kde starší měli duchovní autoritu. Jiný vzorec v Bibli nenajdeme.

7. Pavlovy listy – ironií je, že někteří nevstupování do sboru ospravedlňují citáty z Pavlových listů. Většina z nich však – Římanům, Korintským, Galatským, Efezským, Filipským, Koloským – byla adresována místním sborům.  Tyto listy máme číst jako členové místního sboru.

8. Dary Ducha svatého – jiní se odvolávají na to, že je Duch svatý vede osobně a nezávisle na ostatních. Jistěže Bůh vede každého z nás individuálně. Hlavní výklad darů Ducha svatého však najdeme v 1. Korintským 12-14, včetně zprávy, že VŠECHNY tyto dary jsou VŽDY určeny k posílení místního společenství víry (1. Korintským 12:4, 14, 26, 14:4, 5, 12, 26).

9. Ješuovy listy – místním sborům nepsal listy jen Pavel, nýbrž i Ješua! Ve Zjevení 2-3 najdeme Ješuovy dopisy sedmi různým sborům. Očividně očekával, že VŠICHNI jeho následovníci budou členy místních sborů.

10. Univerzální ekklésie – místní sbor je buňkou či součástí většího Mesiášova těla. Máme tak podíl v Ješuovi, který je hlava (Efezským 1:22), jsme obrazem Boží moudrosti (Efezským 3:10), přijímáme Boží slávu (Efezským 3:21), odhalujeme tajemství „nevěsty“ (Efezským 5:25) a jsme pilířem pravdy ve světě (1. Timoteovi 3:15).

Místní církevní společenství se může scházet ve své budově, u někoho doma nebo tajně uprostřed lesa! Základní principy se však nemění. Kéž všichni najdeme dobrý „rodinný domov“ a staneme se součástí místního společenství víry v Ješuu.