Jom Kippur – Dvě nohy našeho duchovního putování

Tikkun Global

Jeruzalém, Izrael

Čtyřicet dní od začátku měsíce elulu až po Jom Kippur desátého dne měsíce tišri zná židovská tradice jako čas pro pokání a odpuštění.

V té době se konají zvláštní modlitby zvané סליחות, slichot, což znamená „odpuštění“. Jednou dobře známou modlitbou je  אדון הסליחות “ Adon haslichot, což znamená “Pán odpuštění“.

Všechny řádky této modlitby pojaté jako báseň začínají postupně písmeny hebrejské abecedy. První čtyři z nich zní:

Pane odpuštění, který zkoušíš srdce, zjevuješ hluboké věci a jsi mluvčím spravedlnosti ...."

Refrén po každé sloce zní:

„Zhřešili jsme před tebou; budiž k nám milosrdný ....“

Tato básnická modlitba se obvykle zpívá, a její nápěv mezi moderními Izraelci - sekulárními i náboženskými, sefaradskými i aškenázskými – docela zpopulárněl.

Sláva evangelia tkví v tom, že se každý může kát, odpouštět a vědět, že mu Bůh odpouští – v každou hodinu, v každém okamžiku! Tyto odpovědi tvoří základ všech modliteb a víry.  Vzhledem k tomu, že všichni hřešíme a jiní hřeší proti nám, musíme se kát a odpouštět. Pokání a odpuštění jsou dvě „nohy“ našeho duchovního putování. Naše víra stojí oběma nohama na zemi.

Tak o tom učil Ješua: „Odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám“ (Mt 6:12). Kajeme se ze svých hříchů a odpouštíme těm, kteří se prohřešili vůči nám. Jak základní! Jak jednoduché! Jak jasné!

Bůh je vynálezcem odpuštění. Je Pánem odpuštění. Nezapomínejme tedy tyto dva nejzákladnější kroky víry – pokání a odpuštění – uvádět do praxe. 

A mějme na paměti přímluvu, aby v tomto období mnoho dalších Židů poznalo úplné odpuštění, pokoj a ujištění, že skrze Ješuu máme dokonalé smíření s Bohem!