Kořen veškerého zla a klíč k veškerému zdaru

Kořen veškerého zla a klíč k veškerému zdaru

Celosvětová obnova

Jeruzalém, Izrael

 Ašer Intrater a David Ben Kešet

„Když bratři viděli, že ho otec miluje nade všechny bratry, začali ho nenávidět a nepromluvili na něho pokojného slova. … Bratři na něho žárlili.“ (Genesis 37:4.11)

Žárlivost vede k uraženosti, k nenávisti a dokonce k vraždě. 

Mějme na paměti, že Bůh je naprosto svrchovaný a naprosto dobrý. Chce každému z nás žehnat dobrými věcmi. Co se tedy může pokazit? Inu … když dává každému z nás dobré věci, může se stát, že se podíváš na tu moji a řekneš: „Ty, poslyš – jak jsi k tomu přišel?“ A já se třeba podívám na tvoji věc a řeknu: „A jak jsi k tomuhle přišel ty?“

Byla by to hloupost – kdyby to nebylo tak pravdivé!

Josefovi bratři na něj žárlili, protože jeho miloval otec víc. Začalo to dvěma matkami – Leou a Ráchel. Obě na sebe žárlily! Ráchel na Leu, protože měla více dětí, a Lea na Ráchel, protože byla hezčí! Jejich vzájemná uraženost ovlivnila život jejich dětí. Dokonce daly svým dětem jména, která byla odrazem napětí mezi nimi. Hrozné, co?

Podobná silová hra se předtím odehrávala mezi Jákobem a Ezauem.

A předtím mezi Izákem a Izmaelem.

A zpětně se to vztahovalo k Adamovi a Evě.

Vlastnili vše stvořené a měli dva syny – padesát procent veškerého bohatství na planetě měl dostat jeden syn a padesát procent druhý. Jak je možné, že jsi to zpackal? Kain začal žárlit na Ábela, pak se rozzuřil  a nakonec ho zabil. Bůh Kaina varoval: „Podívej, mohl bys to překonat. Začínáš být uražený. Zlo čeká, aby po tobě mohlo skočit. Můžeš to odmítnout, ale rozhodnout se musíš ty sám“ (Genesis 4:5-6, parafrázováno).

Všechno to začalo jedním archandělem, který začal žárlit na Boha a řekl: „I mne by měli uctívat“ (Izajáš 14:12-15, Ezechiel 28:12-18). Žárlivost ho vedla do urážky a vzpoury a stal se z něj satan – nepřítel. Pak sestoupil dolů pokoušet lidi, aby namísto Boha uctívali jeho. Hřích je to nejpošetilejší, co můžete udělat, protože se jím poddáváte satanově vůli a aniž byste si to museli uvědomovat, uctíváte jej. Navzdory tomu, jaké je to bláznovství, dopouští se každý člověk hříchu soustavně po všechna pokolení.

Pocit urážky vás vede k tomu, že celý svět vidíte pod zorným úhlem domněnky, že jste obětí veškerého dění (viktimizace neboli mentalita oběti). A reagujete tím, že každého z bližních zraňujete (sebeobrana), přičemž máte pocit, že máte právo takto jednat (oprávnění). To je démonický vzorec.

Jedním z těch, komu se podařilo tento vzorec překonat, byl Josef. Díky odeslání do Egypta prošel dvěma těžkými zkouškami:

     1. Pokušením urazit se: bratři jej zradili a pokusili se ho zabít, načež ho prodali do otroctví. V Egyptě se dočkal křivého obvinění a uvržení do žaláře. 

      2. Každodenním pokoušením a pohlavním sváděním ze strany Potífarovy manželky. 

To jsou i dnes dvě obrovská pokušení: vražedný duch, jehož příkladem je džihádismus, a nevěstčí duch pohlavní nemravnosti.  

Úžasné je, že Josef v těch zkouškách uspěl. Většina lidí by si ten pocit urážky hýčkala, až by přerostl ve vraždu a cizoložství. Josef však z toho učinil nástroj budování svého charakteru. A všechny ty zážitky jej vycvičily v nejvýznamnějšího vůdce jeho pokolení, který nakonec zachránil svou rodinu i celou oblast před hladomorem. 

O léta později – po Jákobově smrti – si jeho bratři říkali: „A je to tady. Celá léta vyčkával se svou pomstou. Teď to na nás přijde.“ Josefova odpověď však byla zcela jiná, než jakou čekali. Řekl jim:

„Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid.“ (Genesis 50:15-20)

Takový postoj je třeba mít! Josef musel v hloubi srdce uvěřit dvojímu: že Bůh je naprosto svrchovaný a naprosto dobrý. Pochopit toto pojetí je snadné, jenže když jdou věci špatným směrem, je obtížné ho uvést do praxe.

Uplatňujte tuto zásadu v jakékoli situaci, v níž se ocitnete. Zastavte se a řekněte si: „Bůh má můj život pod dohledem. Je všemohoucí a je tu pro mne. Zůstanu tedy prostě s Ním a zachovám si správný postoj, protože to, co vypadá jako zlo a je tak i míněno, Bůh promění v dobro.“ 

V těžkých dobách buduje Bůh váš charakter. Věřit, že Bůh je dobrý a všemocný v době, kdy s vámi lidé špatně nakládají nebo když se dějí zlé věci, pro vás znamená zápas; právě to ve vás však buduje kvality Ješuova charakteru.

Učedníci Jana Křtitele přišli za svým mistrem v očekávání, že bude na Ježíše žárlit a cítit se uražen, protože za jeho „službou“ přichází více lidí. To bylo démonické pokušení. Jan tomu díky Bohu odolal. Řekl úžasnou věc: „Člověk si nemůže nic přisvojit, není-li mu to dáno z nebe. … On musí růst, já však se menšit.” (Jan 3:27-30). 

Toto je radikální teologické konstatování: naprostá svrchovanost a naprostá laskavost. Není snadné tomu uvěřit, ale právě to je klíč k vyloučení žárlivosti. I když někdo něco dostal nezaslouženě, Bůh to na čas dovolil. O Boží plán s tebou tě nikdo nemůže okrást.

Musíme mít – stejně jako Jan – na paměti, že my nejsme Mesiáš. V centru je Ješua, ne vy. K žárlivosti tudíž není důvod, protože to není o vás. Všechny zásluhy se připisují Jemu. Já přitom nejsem žádná oběť; na radosti Ješuy a jiných lidí se mohu podílet. Dostává-li se jiným požehnání, mohu se radovat společně s nimi. 

Ješua musí růst a já se mám umenšovat. Právě to je správný postoj – klíč k požehnanému životu. Co vypadá jako zlá situace, je příležitostí k Ješuovu růstu a mému umenšování. V konečném záměru je účelem našeho života stávat se podobnějším jemu. Takže čím horší situace, tím větší příležitost! Vše, co je třeba udělat, je nechat jej o kus poporůst a sebe nechat, abych se o kus umenšil.

V těch hrozných chvílích, kdy Ješua nesl kříž a kráčel vstříc smrti, pro něj ženy plakaly. Pohlédl na ně a v podstatě jim řekl: „Pro pláčete? Pro mne neplačte. Já nemám špatný den. Pokud se mi toto děje, je to v Božích rukou; a nakonec z toho vznikne veliké dobro!“ (Lukáš 23:28, parafrázováno) 

„Všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ (Římanům 8:28) Den co den bychom měli vyhlašovat: „Mně napomáhá k dobrému vše, protože se poddávám Ješuovi a obracím se k Božímu plánu, k Jeho dobrotě, k Jeho světlu a k Jeho lásce.“  A vše ve vesmíru začne spolupracovat a spolupůsobit k našemu dobru.