Moc smlouvy

K jednomu z nejmocnějších zázraků v Bibli došlo, když Bůh na Jozuovu modlitbu zastavil slunce (Jozue 10:13). Jedním z nejspravedlivějších mužů v Bibli byl Mojžíš, který dosáhl nejvyšší úrovně osobní svatosti (Deuteronomium 34:10; Židům 3:5). Jozuův zázrak se stal v odpovědi na žádost o smlouvu ze strany Gibeóňanů. To byl jeden z kananejských kmenů, které Bůh Izraelcům přikázal vyhladit. Podvedli Jozueho i starší a podařilo se jim tak uzavřít s izraelským lidem smlouvu. Šlo o nejhorší možné podmínky pro smlouvu uzavřenou před Boží tváří. Přesto na základě této smlouvy došlo k nejmocnějšímu zázraku v dějinách. Jednoho dne se Bůh pokusil zabít Mojžíše, protože zapomněl obřezat svého syna (Exodus 4:24). Mojžíš zapomněl naplnit svou smluvní dohodu s Bohem. Mojžíš, podle zákona nejspravedlivější člověk, zrovna plnil Bohem dané poslání, které jej postavilo do čela jedné z nejvýznamnějších událostí biblických dějin, a Bůh byl připraven ho zabít. Co je pointou těchto příběhů? Ve smlouvě je moc. Nejnespravedlivější smlouva v dějinách se stane zdrojem největšího zázraku, zatímco nejspravedlivější muž v dějinách je kvůli opomenutí smlouvy odsouzen k smrti. My máme s Bohem věčnou smlouvu na základě víry v Mesiáše Ješuu (Ježíše). Zakládá se nikoli na naší, nýbrž na Jeho spravedlnosti. O tuto smlouvu se opíráme. Důvěřujeme jí. Jsme lidem smlouvy. Spolupráce s Bohem Smlouva se dotýká samotného záměru stvoření. Bůh je láska (1. Janův 4). Láska vyžaduje vztah. Smlouva je prostředkem k jeho zajištění. Smlouva znamená zavázat se k dlouhodobého vztahu. Je ohlášením důvěry v tento vztah a popisuje jeho podmínky. Uzavírají-li dva lidé obchodní partnerství, potřebují smlouvu, která bude toto partnerství definovat. Naše smlouva s Bohem je takovou partnerskou smlouvou. On nám dává vše, co mu patří, výměnou za vše, co patří nám (Jan 17:10). Nová smlouva nám nejen přináší odpuštění hříchů, nýbrž činí z nás naplno Boží partnery a stáváme se spolumajiteli všeho, co náleží jemu (Římanům 8:17, 32). Božím záměrem při stvoření bylo, abychom s ním měli osobní vztah. Proto s námi ve všem spolupracuje. Nic mimo tento smluvní vztah mu nestojí za to, aby zasáhl. Nedělá na této zemi nic, aniž by se o svůj plán podělil se svými proroky (Ámos 3:7) a smluvními partnery (Genesis 18:17). Zázraky koná prostřednictvím věřících, kteří spoléhají na smluvní partnerství s ním. Do pozemských zázraků nezasahuje bez víry svého lidu. Vztah funguje v obou směrech. Osobě, s níž máme vztah, důvěřujeme a snažíme se být pro ni důvěryhodnými. Věříme v naši smlouvu s Bohem a snažíme se mu být věrni. Víra funguje na základě vztahu spolupráce mezi Bohem a člověkem. Žena nemůže mít děťátko bez muže, ani muž bez ženy. Oba spojuje manželská smlouva. Ta zahrnuje dvě osoby. Podobně i my máme smlouvu s Bohem, která nás s ním spojuje. Z tohoto smluvního vztahu pramení životadárná, zázračná moc. Respektujme Boží smlouvy s druhými Bůh měl s Ješuou osobní láskyplný vztah už před založením světa (Jan 17:23). Zve lidské bytosti ke vstupu do téhož okruhu lásky. Máme přátelský vztah jak s ním, tak i mezi sebou navzájem (1. Janův 1:3). Mám-li být vůči tobě loajální a ty už máš smlouvu s jinou osobou, je potřeba, abych byl loajální i k oné osobě. Bůh uzavřel smlouvu s Abrahamem. Abraham měl už také manželskou smlouvu se Sárou. Proto musel Bůh ctít také Abrahamovu smlouvu s ní. Nedal smluvní práva prvorozenství Izmaelovi, nýbrž Izákovi, protože musel respektovat Abrahamovu smlouvu se Sárou. Pokud by Hagar nebo Izmael nebo kdokoli jiný chtěl mít smluvní vztah s Bohem, on nebo ona má možnost uzavřít ho s ním také – na základě víry. Bůh respektoval Jákobovu manželskou smlouvu s Leou jakožto jeho první manželkou, dokonce i přesto, že Ráchel měl Jákob raději, a dokonce i když manželství s Leou zajistil Lában podvodem. Mesiáš se měl nakonec narodit z Judy, jednoho z Lejiných synů, nikoli ze syna Ráchelina. Protože Ješua je Králem Izraele, izraelský národ s ním má smlouvu. Ješua je i Hlavou církve, proto má s ním smlouvu i mezinárodní církev. A jelikož smlouvu s Ješuou mají jak Izrael, tak i církev, proto mají smlouvu i navzájem mezi sebou. Mezi Izraelem a církví je smluvní partnerství, i když to je pro většinu lidí dosud tajemstvím (Efezským 3:6). Existuje několik typů smluvních vztahů:

• Nová smlouva s Bohem na základě víry,

• smlouva muže s jeho manželkou na základě sňatku,

• smlouva s místním sborem na základě členství,

• smlouva mezi lidmi v každém národě na základě občanství,

• smlouva s firmou na základě pracovní smlouvy.

Cílem není smlouva samotná, nýbrž z ní plynoucí osobní vztah; smlouva je prostředkem k jeho dosažení. Smlouva obsahuje slova, na nichž zakládáme svoji víru. Je to rámec našeho láskyplného vztahu s Bohem (Ozeáš 2:19-20).