Pohlavní hřích mezi duchovními vedoucími

Tikkun Global

Jerusalem, Israel

Jak můžeme reagovat?

Pokorou, posvěcováním sebe sama a zlomeným srdcem.

Jak obtížné téma! Jak bychom měli reagovat? Podívejme se na krále Davida v 51. žalmu. To je David, který přivedl k pádu obra, ale sám pak podlehl pohlavnímu pokušení!

„Stvoř mi, Bože, čisté srdce,

 obnov v mém nitru pevného ducha.

 Jen mě neodvrhuj od své tváře!”

Slyšíte v tom to usvědčení? Boží bázeň? David si uvědomuje, že je mu třeba hluboké vnitřní proměny. Je si bolestně vědom své neschopnosti přemoci vlastní tělo a hřích. Poznává Boží svatost, proto pláče, neboť chápe, že by mohl ztratit vše.

„Ducha svého svatého mi neber!

Dej, ať se zas veselím z tvé spásy.“

Uvědomuje si svůj hřích a je tím zkrušen. Jako kdyby říkal: „Zdiskreditoval jsem Boží království!“ Dopustil se cizoložství a pak o tom lhal a aby to zakryl, spáchal vraždu! Ví, že je králem Izraele, skrze nějž má přijít Mesiáš – Spasitel celého světa. Je ohromen a zděšen z toho, co udělal. 

Pak dodává: „Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!“ (v.19). Bůh od lidských bytostí očekává, že si uvědomí svou hříšnost a v pokání před něj předstoupí; pak pokornou reakci našeho zlomeného srdce přijme. To je ryzí výraz uctívání. 

Loňský rok byl obtížný, neboť mnoho vedoucích po celém světě, z nichž některé osobně známe, bylo obviněno z pohlavního hříchu. Takové situace jsou vždy složité. Běžně tyto druhy hříchu probíhají beze svědků. Slovo jedné osoby stojí proti slovu někoho jiného. Týká-li se kauza vedoucích, bývá tu nevyváženost emocionálního a psychologického vlivu, což vnáší do situace duchovní zneužitelnost.

Nad těmito případy jsme již v Izraeli a po celém světě strávili stovky hodin. Je to samá špína a každého to zraňuje. Zdá se, že nás Bůh pročišťuje. Pro nás jako lidské bytosti je to pokořující, Božím přáním však je vynést hřích na světlo a odstranit ho. Stojíme před svatým Bohem. Žádné naše dobré záměry postupovat žádoucím způsobem a nastolovat vztahy odpovídající smlouvě nebudou účinné bez zlomeného srdce a pokory před Ním.

Ve svém pokolení stál David v čele společenství víry. Jak mohlo k něčemu takovému dojít? List Efezským 4:22 praví, že vášně tohoto světa jsou klamné. Ani nemusíte postřehnout, když oklamete sami sebe. Už během hříšné činnosti si ji ospravedlňujete. Musíme si být neustále vědomi, že žijeme v hříšném světě, a že musíme utíkat před mladickými žádostmi (2. Timoteovi 2:22, Český studijní překlad).

Davidovo selhání a triumf Miriam

Podívejme se tedy na příběh početí našeho milovaného Mesiáše, potomka Davidova. 

Miriam andělu Gabrielovi říká: „Jak mohu mít dítě, když jsem panna?“ Pocházela z prostředí pravověrných Židů, což znamenalo, že nikdy neměla styk s mužem. Všimněte si, že u Lukáše 1:35 stojí dvakrát slovo „svatý“:

Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“

Miriam (Marie) – i její budoucí manžel – jsou potomky Davida. A ona – po tolika pokoleních, během nichž působil pohlavní hřích Božímu království velikou škodu – vítězí. Láme kletbu a uchovává sama sebe ve svatosti. Jako kdyby říkala: „Jsem pravnučkou králů a kněží našeho lidu a rozhodla jsem se, že se v tomto převráceném pokolení uchovám ve svatosti.“ Je to prostá mladá izraelská dívka, která se pustila do boje proti silám pohlavní nemravnosti a stanula před silami nebe a pekla. Ješuovo svaté početí a narození je součástí vítězství Božího lidu, který vítězí nad tělesností a hříšností světa okolo nás. Haleluja!

Jan i Jakub praví, že nemáme milovat tento svět a přátelit se s ním. „Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem?” (Jakub 4:4 - Český studijní překlad, 1. list Janův 2:15). Je to pojetí, které obsahuje náročnou výzvu. Nemůžeme být „kámoši“ s každým. I když toužíme být přátelští a projevovat Ješuovu lásku, nemůžeme usilovat o přijetí tím, že bychom se ztotožňovali s normami, které jsou ve společnosti běžné. 

Jak je možné, že ve společenstvích víry – nejen mezi vedoucími – dochází k pohlavnímu hříchu? Věřící všeobecně nebývají k hříchu náchylní; pokud se však někdo „přátelí“ s hodnotami tohoto světa, nedochází mu, že uvízl v „medu“ a v bahně. A potom se najednou diví: „Co se to stalo?!“ Je nutno, abychom dospěli k hlubšímu porozumění, že se světem kolem nás se nemůžeme přátelit.

Pane, naše srdce jsou zlomena. Je nám velice líto, že jsme před světem zneuctili tvé jméno. Chvějeme se bázní před tvým Slovem a tvou mocí. Také však víme, že tvá milost je s námi, chce nám odpustit a uzdravit nás. Pane, neodnímej nám svého Ducha a neodvrhuj nás. Navrať ním radost z tvého spasení.