Počítání Omeru a obnova Izraele

Tikkun Global

Jeruzalém, Izrael

V Leviticu 23:15–16 a Deuteronomiu 16:9–12 Bůh přikázal Izraeli, aby odpočítával sedm týdnů po Pesachu vedoucích k Letnicím (Šavuot). Tomu se říká počítání „Omeru“ – zrání pšenice směrem k jarní sklizni.

Právě v tomto období před dvěma tisíci lety se vzkříšený Ješua po 40 dní sdílel se svými učedníky o Božím království (Skutky 1:3). Lukáš, autor Skutků, pro nás těchto 40 dní vyučování a dialogu shrnuje touto slavnou otázkou učedníků: „Pane, chceš nyní v tomto čase OBNOVIT království Izraeli?“ (Skutky 1:6). Ješuovo vyučování o Království mělo všechno co do činění s davidovskou, mesiášskou obnovou Izraele. Důraz otázky učedníků byl na načasování, ne na to, zda Bůh stále plánoval „obnovit království Izraeli“. Víme to z Ješuovy odpovědi: „Není na vás znát časy a doby“ (Skutky 1:7).

Úžasně (ale ne náhodou) jsou zde v moderním Izraeli tyto týdny naplněny prorockými ukazateli obnovy a načasování; toho, jak Bůh byl přítomen v zázračné moderní obnově, zachování a prosperitě svého smluvního národa. Kéž těchto 6 ukazatelů zbystří naše očekávání, když se blížíme ke konci Omeru, ke 49. dni, k Šavuotu/Letnicím a oslavě vylití Ducha svatého.

Šest prorockých znamení, která byste měli znát

1. Jom ha-Šoa (Den památky holokaustu). Čtrnáctého dne Omeru národ Izrael oficiálně truchlí za šest milionů Židů zavražděných nacisty. Připomíná také židovský odpor proti nacistům, který začal povstáním ve varšavském ghettu v roce 1943. V životě Izraele je mnoho věcí, které jsou paralelou k životu Ješuy. Holocaust byl jako národní „ukřižování“, které skončilo v roce 1945. Stejně jako On vstal z mrtvých třetího dne, o tři roky později Izrael zakusil národní „vzkříšení“, když byl v roce 1948 vyhlášen nově nezávislý Stát Izrael.

2. Jom ha-Zikaron (Den památky padlých). Dvacátého prvního dne počítání si připomínáme padlé vojáky a oběti terorismu, kteří zaplatili svými životy za obranu Státu Izrael. Stejně jako na Jom ha-Šoa se v určený čas během dne po celé zemi rozezní sirény a všichni přeruší to, co dělají, aby vzdali hold těmto hrdinům.

3. Jom ha-Acma'ut (Den nezávislosti). Dvacátého druhého dne počítání Omeru, bezprostředně po ponurých vzpomínkách Dne památky, slavíme znovuzrození Izraele. Je to den, kdy podle židovského kalendáře premiér David Ben-Gurion oficiálně vyhlásil vznik nezávislého státu Izrael dne 14. května 1948. Dnes Izraelci slaví s velkou radostí, pikniky, výlety, ohňostroji, přelety vojenských letadel atd.

4. Jom Herzl (narozeniny „národního proroka“ Theodora Herzla). Dvacátého pátého dne Omeru si připomínáme tohoto pozoruhodného muže. Herzl byl maďarský židovský novinář, pro něhož byla asimilace do evropské vysoké společnosti nejvyšším cílem života – tedy až do chvíle, kdy byl svědkem několika velkých antisemitských událostí v 80. letech 19. století a na počátku 90. let. Tyto události se odehrávaly nejen v „zaostalé“ východní Evropě/Rusku, ale také v údajně liberálním, progresivním a osvíceném Západě. Tyto zkušenosti přesvědčily Herzla o naléhavé potřebě, aby židovský národ měl vlastní stát – a tak se stal prorokem a zakladatelem moderního sionistického hnutí. Jeho kniha Der Judenstaat (Židovský stát) se stala ústavou pro generaci sionistických průkopníků, kteří položili základy a infrastrukturu pro znovuzrození Státu Izrael. Jeho příběh a rychlost, s jakou se mu otevíraly dveře (s pomocí mnoha raných „křesťanských sionistů“) do mocenských center v Evropě a Istanbulu, jsou inspirací, jak může Bůh použít jednoho člověka ke změně dějin.

5. Lag ba-Omer (34. den Omeru). Abychom v těchto omamných časech nezapomněli, že tato obnova Izraele ještě není plným mesiášským obnovením prorokovaným v Písmu, máme tento velmi „nesvatý den“. Den připomíná dvě věci: 1) jarcajt (výročí úmrtí) rabína Šimona bar Jochaje, který byl jedním ze zakladatelů židovské mystiky neboli kabaly kolem let 120–160 n. l. 2) Přibližně ve stejné době a hned po Pesachu zemřelo 24 000 studentů rabína Akivy na mor a mor údajně ustal 33.–34. dne Omeru. Většina badatelů se domnívá, že jde o mýtický příběh, který má vysvětlit smrt obrovského množství Akivových učedníků během povstání Bar Kochby proti Římu v letech 133–136 n. l. Rabín Akiva je považován za jednoho z velkých „zakladatelů“ rabínského judaismu po zničení druhého chrámu. Pomazal a prohlásil vojenského vůdce Šimona Bar Kochbu za zaslíbeného Mesiáše, který vysvobodí Izrael. Kvůli Akivovu vlivu následovalo Bar Kochbu do vzpoury a nakonec do katastrofy obrovské množství tělesně zdatných židovských mužů. Toto historické rabínské fiasko je jedním z důvodů, proč ultraortodoxní židovští muži dnes odmítají sloužit v IDF. Skutečnost o hrozném Akivově chybném úsudku byla pohřbena pod kobercem rabínské mytologie.

V tento den se po celé zemi zapalují ohně a statisíce ultraortodoxních Židů navštěvují hrob rabína Šimona bar Jochaje na hoře Meron v severním Izraeli. Doufají, že přijmou nějaké duchovní „jiskry“ moci z atmosféry kolem hrobu tohoto velmi mrtvého rabína.

Kulturně a duchovně to působí jako jakýsi židovský Halloween, oslava a uctívání mrtvých. Je to silná připomínka toho, jak ztracený je náš lid bez Ješuy a jak rabíni v nepřítomnosti Ducha svatého museli zaplnit prázdnotu pohanskou, kvazižidovskou/biblickou spiritualitou. Den je plný odkazů na falešné mesiáše a antikrista a měl by sloužit jako varování křesťanům po celém světě, kteří jsou naivně přitahováni k rabínskému učení skrze nesprávně chápané učení o hebrejských/židovských kořenech. Tragicky, v roce 2022 během Lag ba-Omeru bylo 45 mužů a chlapců ušlapáno k smrti v chaotické tlačenici na hoře Meron.

6. Jom Jerušalajim (Den Jeruzaléma) připadá na 44. den Omeru. Při této poslední oslavě před Šavuotem si připomínáme znovusjednocení Jeruzaléma během Šestidenní války v roce 1967. Ješua prorokoval, že Jeruzalém bude „šlapán pohany, dokud se nenaplní časy pohanů“ (Lukáš 21:24). V tento den roku 1967 byl biblický Jeruzalém (dnešní Staré Město) poprvé po 2100 letech vrácen pod židovskou kontrolu. Stalo se to přibližně, nebo dokonce přesně v kalendářní den (podle biblického/židovského kalendáře), kdy Ješua vystoupil do nebe z Olivové hory v Jeruzalémě (Skutky 1:9–11). Toto načasování není náhoda, ale znamení jeho brzkého návratu jako vítězného Krále králů, který bude vládnout národům z tohoto města. Izraelci přijíždějí do hlavního města z celé země, aby tento den oslavili mnoha koncerty a průvody po celém městě.

Letos, v roce 2026, jsme uprostřed íránské války, příměří a války v Libanonu. Jen Bůh ví, co se stane během letošního Omeru. Bdělme!