Pět lásek

Je mnoho typů lásky. Pět z nich bych rád zdůraznil, protože jsou zaznamenány v Písmu, a to v určitém logickém pořadí.

I. Miluj Hospodina..

Toto první je jasné, neboť je to první přikázání, které svorně uznávají židé i křesťané, „Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.“ (Deuteronomium 6:5)

II. Miluj svého bližního

I to je jasné, protože jak židovská, tak i křesťanská tradice je znají jako druhé přikázání. „Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.“ (Leviticus 19:18)

III. Miluj cizince

Je to podřízený pojem v rámci zásady „miluj svého bližního“, znamená však zesílení této velké morální výzvy. (Hebrejský text zdůrazňuje aspekt sociálního bezpráví.)

„Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské.“ (Leviticus 19:34)

Toto přikázání je přímou výzvou národnostní pýše a rasové diskriminaci. Týká se i problému zahraničních imigrantů. I ti mají být zahrnuti do okruhu lásky. Výmluvy neexistují. Milujeme lidi, ať jsou jakéhokoli etnického a kulturního původu.

Bývalý izraelský premiér Ja´ir Lapid citoval tento verš, když hájil politiku čestného jednání s Araby v izraelském právu.

IV. Miluj své nepřátele

Zde Ješua vyhrocuje přikázání lásky až do krajnosti. Máme milovat všechny lidi, dokonce i ty, kteří nás nenávidí – kteří jsou našimi nepřáteli.

„Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují.“ (Matouš 5:44 – Český studijní překlad)

Pro izraelské mesiánské židy a pro palestinské arabské křesťany mělo a má přikázání „milujte své nepřátele“ obzvláštní význam. Politická situace udržuje naše národy v nepřátelství; naše vzájemná láska však přemáhá všechny střety okolo nás.

To nás povolává k božskému způsobu lásky, která převyšuje veškeré lidské sobectví. Ješua byl první, kdo to přikázal a sám tak žil.

Poznámka: to není totéž jako důvěra, protože ta vyžaduje, aby druhá osoba jednala stejným způsobem. Svým nepřátelům nedůvěřujeme (Jan 2:24-25). Máme jim ale prokazovat Boží lásku – v naději, že milost může proměnit jejich srdce; promění i to naše.

V. Bůh miluje

Řekněme si to zcela na rovinu – tato přikázání lásky jsou nesplnitelná z vlastní síly. Ukazují na potřebu hlubší úrovně lásky. Je zde potřeba mocnějšího zdroje. Tím je Boží láska.

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna…“ (Jan 3:16)

Milovat jsme schopni proto, že nás miluje Bůh (1. Janův 4:7). Nevěděli bychom, co je to láska, kdyby nám ji Ješua neukázal (1. Janův 4:9). Ne že bychom my milovali Boha, ale že on miloval nás (1. Janův 4:10). To on miluje jako první, a pak – až podle něj - my (1. Janův 4:19).

Taková je tedy logika Boží lásky:

1. Přikazuje nám, abychom ho milovali, protože je náš Stvořitel.

2. Protože milujeme jeho, máme milovat i jeho ostatní lidské děti.

3. Tato láska zahrnuje i lidi, jejichž původ je pro nás cizí.

4. Zahrnuje dokonce i ty, kteří s námi jednají špatně.

5. Láska je možná jen díky tomu. že nás nejprve miloval Bůh a dal nám schopnost milovat jiné.

A jelikož je láska primární Boží vlastností, stáváme se láskou k jiným lidem podobnějšími Bohu i my.