Rozhánění oveček?

Tikkun Global

Jerusalem, Israel

Jednou z úžasných milostí, kterou prostřednictvím Ješuy dostáváme od Boha spolu s odpuštěním hříchů, věčným životem a šechinou (hebrejský výraz pro přítomnost Ducha svatého), je moc a autorita k uzdravování nemocných a k vymítání démonů. l když svět zábav představuje vymítání démonů jako nějaký ujetý, zákeřný a temný obřad, jde ve skutečnosti o proces, který má obecně v životě opravdových Ješuových následovníků místo, pokud je spojen s upřímným pokáním a odhodláním žít nadále v čistotě a počestnosti.

I když je pomyšlení na schopnost vymítat démony vzrušující, existuje i duchovní boj proti skutkům ďáblovým na vyšší, týmovější rovině. Jednotliví démoni vyvolávají hřích a nemoc. Úkolem silnějších mocností zla je  ničit společenství víry jako celek. Tento kolektivní útok na ekklésii probíhá na třech rovinách:

1. obviňování bratří,

2. rozdělování církve,

3. rozhánění oveček.

Ironií je, že právě těch, kteří jsou nejvíce nadšeni pro uzdravování a vymítání démonů, si ďábel někdy používá k působení mnohem větších škod ve společenství víry jako celku.

Zjevení 12 líčí Izrael a církev jako oslavenou nevěstu, na niž útočí zlý drak satan. Ústřední část kapitoly tohoto útočníka popisuje jako

„žalobce našich bratří…“ – Zjevení 12:10

„Bratřími“ jsou zde ovšem míněni spoluvěřící v Ješuu. Obviňování obvykle přichází v podobě pomluvy a stížností pod záminkou zdánlivě upřímné „nápravy“. A i když těmito „bratřími“ může být kdokoli, je démonický útok obvykle zaměřen proti vedoucím. Pokud se sami přistihneme při pomlouvání a stížnostech na pastory a jiné vedoucí, je možné, že jsme se – aniž bychom si to uvědomovali – skutečně stali démonicky podněcovanými žalobci bratří.

Druhý útok je dokonce ještě horší: není zaměřen jen na obviňování vedoucích, nýbrž na rozkol v těle Kristově. Ješua v promluvě o duchovním boji řekl:

„Každé království vnitřně rozdělené pustne...“ – Lukáš 11:17

Někdy jsou si lidé tak jisti svou pravdou, že jsou ochotni způsobit rozštěpení Těla. Škoda, jakou toto „rozdělení církve“ působí, je často mnohem horší než zdánlivě spravedlivý kontext, který rozkol vyvolal. (Morální ukázněnost a vykazatelnost má ovšem pro sbory a vedoucí podstatný význam. V případě hříchu lze rozdělení ospravedlnit. To však není totéž jako vyvolání rozkolu kvůli odlišnosti názorů.)

Nejhorší rovinu Ješua označuje jako dílo zloděje, ničitele nebo vlka. Ješua je Dobrý pastýř, avšak nepřítel přichází jako ten, kdo ovce

„uchvacuje a rozhání” – Jan 10:12, Český studijní překlad.

Existuje významný klam hlásaný některými velice horlivými věřícími, že neexistuje důvod, proč bychom měli patřit do některé církve či sboru. Uvádějí pro tuto lživou kampaň všemožná zdůvodnění, nakonec však nechávají slabé věřící na pospas a bez ochrany před „branami pekla“ (Matouš 16:18) a zahánějí ovce pryč z ohrady a od pastýřů.

Stejně jako bychom měli být horliví v uzdravování nemocných a vymítání démonů, je namístě naše horlivost v boji proti démonickým útokům na společenství víry jako celek.

Image by Hans from Pixabay