top of page

Starý zákon v knize Zjevení - první část

  • Writer: Asher Intrater
    Asher Intrater
  • Oct 8
  • 4 min read

Tikkun Global

Jeruzalém, Izrael


ree

Zde jsou tři jednoduché principy pro porozumění Písmu jakožto „Božímu slovu“:


  1. Je od počátku až do konce – od Genese po Zjevení - konzistentní.

  2. Ústřední postavou veškerých spisů Písma je Ješua – Syn Boží i Syn Davidův.

  3. Bible to, co říká, myslí doopravdy vážně – doslovněji, než si většina lidí myslí.


Jedním z důkazů pravdivosti těchto závěrů je Starý zákon v knize Zjevení. Zde je stručný přehled:


Anděl Hospodinův


Ve Zjevení 1,8 (Český studijní překlad) Ješua (Ježíš) sám sebe označuje jako „počátek i konec”. V hebrejštině je slovo „počátek“ shodné s názvem knihy Genesis. Od Genesis po Zjevení je Ješua jeden a tentýž.


Popis Ješuy ve Zjevení 1:13-16 je paralelou k popisu „Ohnivého muže“, který se objevuje u Daniele v kapitole 10:4-7. Ten, kdo se zjevil Janovi, byl shodný s Tím, který se zjevil Danielovi. Záměrem Zjevení 1 je odhalit Ješuovu identitu jakožto anděla Hospodinova, který se objevuje v celém Starém zákoně.


Chrámová symbolika


Události v knize Zjevení obsahují mnoho obrazných prvků, které nacházíme v židovském chrámu. Mojžíšova stavba stánku i Davidova stavba chrámu se uskutečnila podle nebeského vzoru (Exodus 25:40; 1. Paralipomenon 28:11). Ve Zjevení 11:19; 15:8 viděl Jan nebeský stánek. Jeruzalémský chrám byl vystavěn podle vzoru věčných duchovních prvků, které viděl Jan ve Zjevení.


Ve Zjevení 1 a 2 se Ješua prochází uprostřed sedmi zlatých svícnů. Zlatý svícen je nebeská verze chrámového svícnu. Svícny představují Ješuu uprostřed sedmi sborů (pravé církve), rozžehnutých Boží slávou.

Nádoby hněvu ve Zjevení 16 jsou jako nádoby užívané kněžími při chrámové bohoslužbě.


Kadidlo ve Zjevení 8:3-5 představuje modlitby svatých a je prorockým naplněním kadidla předkládaného v chrámu. Chrámové kadidlo i modlitby svatých stoupaly společně vzhůru během kněžské služby Zacharjáše, otce Jana Křtitele (Lukáš 1:10).


„Trojitá nit“ (viz Kazatel 4:12) součinnosti andělů, modliteb svatých a služby židovských kněží by v případě obnovy jeruzalémského chrámu mohla mít opět svoje místo v čase konce, jak naznačuje Zjevení 11:1-2 (B21), kde stojí, že Jan má změřit Boží chrám.


Nebeské uctívání


Ve Zjevení je zaznamenáno sedm nebeských uctívacích shromáždění.


  1. „Svatý, svatý, svatý“ – Zj 4:8-11

  2. „Hoden jest Beránek“ – Zj 5:9-14

  3. „Spasení náleží…“ – Zj 7:10-12

  4. „Pane Bože všemohoucí“ – Zj 11:17-18

  5. „Veliké a podivuhodné“ – Zj 15:3-4

  6. „Spasení, sláva“ (soud nad nevěstkou) – Zj 19:1-2

  7. „Ujal se vlády Pán“ (nevěsta se připravila) – Zj 19:6


Svatí na zemi uctívají v harmonii s anděly v nebi. Toto nebeské uctívání tvoří též harmonii s uctíváním ve starověkém Izraeli a v církvi konce časů. Zjevení 15:3 – „Zpívali píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň Beránkovu.“


Znějící polnice


Troubení na šofary (polnice) ve Zjevení 8-11 odpovídá troubení na polnice v boji o Jericho (Jozue 6). Polnice nejsou prorockým znamením, že opouštíme planetu zemi, nýbrž že ji dobýváme (jak se provolává ve Zjevení 11:15 při zvuku sedmé polnice). Polnice ve Zjevení jsou prorockým vyhlášením rychle se blížícího znovudobytí planety země Ješuou (Jozuem) a Jeho armádou svatých.


Polnice ve Zjevení mají souvislost se Svátkem troubení. Význam tohoto svátku se naplní v soudu spojeném se soužením, který bude ve Zjevení ohlášen polnicemi. Izraelské svátky jsou „ustanovenými časy“, které mají prorocký význam pro budoucnost, stejně jako jej měly v minulosti.                                                                                                                                                                                                                  

Paralela k Pesachu


Rány ve Zjevení 15-16 odpovídají ranám z Exodu 7-11. Konfrontace Mojžíše a Árona s faraónovou vládou je jako konfrontace dvou svědků s antikristem (Zjevení 11; 13). Rány ve Zjevení nejsou útoky antikrista proti svatým, nýbrž jsou Božími soudy proti démonickým mocnostem (Exodus 12:12).


Děti Izraele měly v době ran ochranu v Gošenu – jako svědectví pro Egypt. Podobně nebudou svatí během soužení vzati, nýbrž nadpřirozeně ochráněni před soudy – jako svědectví pro nespasený svět (Exodus 9:6, 10:23; Zjevení 7:3).


Starozákonní proroci


Pečetě ve Zjevení 5-8 jsou táž jako zapečetění u Daniele (8:26; 12:4.9). Daniel obdržel proroctví o konci časů, v jeho době však bylo prakticky nesrozumitelné. Význam proroctví byl zapečetěn. Dnes začíná Bůh své záměry pro dobu konce odhalovat. Pečetě se rozlamují.


Prorocká symbolika Zjevení není žádná záhada ve stylu „nikdo netuší, odkud se to vzalo.“ Je to vyvrcholení a završení slov celé řady proroků, kteří přišli předtím.


  • Trůn a drahokamy vyzdobená nebeská klenba i čtyři stvoření ve Zjevení 4 jsou tatáž, o kterých čteme u Ezechiele 1.

  • Oslavená nevěsta ve Zjevení 12 a 21 je pokračováním dcery sijónské a všech zbožných izraelských žen (Ozeáš 2:19).

  • Šelmy ze Zjevení 13 jsou pokračováním šelem popsaných u Daniele v kapitolách 3, 7 a 8.

  • Sklizně ve Zjevení 14 jsou pokračováním žňových předpisů v Tóře.

  • Nevěstka ve Zjevení 17 je pokračováním Jezábel a všech bezbožných izraelských žen.

  • Soud nad Babylónem ve Zjevení 17-18 je pokračováním soudů nade všemi národy, jež jsou zaznamenány u všech izraelských proroků.

  • Drak ze Zjevení 20:2 je ztotožňován se satanem a s hadem z Genesis 3.


Plán Božího království začíná v knize Genesis jako drobné semínko a během růstu prochází různými stadii, až nakonec v knize Zjevení přináší plody (pokračování ve 2. části článku).


bottom of page