Ten, kterého jsme se zřekli, se stal naším smířením

Celosvětová obnova

Jeruzalém, Izrael

Kdykoli čtu Skutky 3, obvykle mou pozornost ihned upoutají Petrova slova o “obnově všech věcí“ (Skutky 3:21, Český studijní překlad). Je to tak významný úsek, zvláště když pomyslíme na Izrael, Ješuův návrat a splnění Božích zaslíbení. Když jsem ale tu kapitolu nedávno opět četl, zaujalo mne něco jiného, čeho jsem si nikdy dříve nevšiml.

V předešlé části své promluvy Petr lidem, kteří se shromáždili v Jeruzalémě, říká: „Svatého a spravedlivého jste se zřekli“ (Skutky 3:14). Protože jsem ta slova četl v hebrejštině, vyvstalo přede mnou výrazně jedno z nich: כפרתם — kefartem, „zřekli jste se“. To slovo mi zvukem ihned připomnělo jiný – a vzhledem k blížícímu se svátku smíření Jom kipur obzvláště významný – hebrejský výraz: כפרה — kapparah, smíření.

Kefartem. Zřekli jste se Ho.

Kapparah. Smíření.

Toto spojení je prezentací toho, jak mocným obrazem je Petrovo kázání. Jasně a na rovinu našemu lidu říká, že se zřekl Ješuy, avšak u tohoto obvinění nezůstává. Jen o pár veršů dále praví: „Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy“ (Skutky 3:19). Dává tím na srozuměnou, že pro lid, který se Jej zřekl, ještě stále platí pozvání: Vraťte se k Němu! Že týž Ješua, kterého se zřekli, je Oním, skrze Nějž mohou být jejich hříchy odpuštěny. Jak píše později Jan, Ješua je „smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa“ (1. list Janův 2:2). Oni se Ho kefartem — zřekli — avšak On se stal jejich kapparah — smířením.

S blížícím se svátkem Jom kipur – Dnem smíření – nabývá pro nás toto spojení obzvláštního významu. Zde v Izraeli se tento den projevuje skoro úplnou uzávěrou: zavírají se obchody, zastavuje se veřejná doprava a po jindy živých, nyní ztichlých vozovkách se projíždějí děti na kolech a koloběžkách. Mnoho Izraelců se téměř pětadvacet hodin postí, synagogy jsou plné a po celý den znějí vyznávající, kajícné a odpouštějící modlitby. I pro mnoho sekulárních Izraelců je Jom kipur ještě i dnes dnem zastavení, zamyšlení, proseb k bližním o odpuštění a dnem úvah nad tím, kde stojíme před Bohem.

Otázka kapparah, smíření, tedy v Izraeli není jen starověkým biblickým pojmem. Jednou do roka se vynořuje na povrch našeho národního svědomí. My však jako Ješuovi následovníci víme, že o odpověď už je postaráno. Že naším smířením je Ješua. List Židům nám sděluje že Mesiáš vstoupil do svatyně jednou provždy, a nikoli s obětí krve koz a telat, nýbrž obětováním své vlastní krve pro nás získal věčné vykoupení (Židům 9:11–12). Touha po odpuštění vyjadřovaná svátkem Jom kipur nám jako ke konečnému cíli ukazuje na Toho, kdo pro nás a za nás obětoval sám sebe.

A to mne přivádí zpět k místu ve Skutcích 3, které obvykle upoutá mou pozornost. Petrova výzva Izraeli nekončí jen smazáním hříchů. Mluví o příchodu „časů osvěžení“, které přicházejí z Pánovy přítomnosti, a nakonec o „obnově všech věcí“ (Skutky 3:19–21, Český studijní překlad). Pokání, smíření, osvěžení a obnova – to vše je obsaženo v jednom a tomtéž poselství. Petr má před očima lidi, kteří zavrhli svého Mesiáše, a přesto k nim mluví o Božích záměrech s obnovou. Jejich zavržení Jeho přísliby nezrušilo, a jejich selhání neuzavřelo dveře k pokání.

Proto by nás měl Jom kipur vést nejen k zamyšlení nad významem Ješuova smíření, nýbrž i k modlitbě za spásu Izraele. O tomtéž břemenu mluvil Pavel, když napsal: „Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy“ (Římanům 10:1). To nám ještě i dnes leží na srdci. Když se naši lidé postí, modlí a hledají smíření, kapparah, toužíme, aby poznali Toho, který se již pro nás stal smířením.

O tomto svátku Jom kipur se tady v Izraeli budeme postit a modlit, a rádi bychom vás pozvali k účasti. Modlete se, ať Duch svatý lidem otevře oči pro Ješuu. Za rodiny, za mládež, za náboženské představitele i za celá společenství. Za to, aby mnozí poznali, že Ten, kterého náš lid kdysi zavrhl, je právě Oním, který vzal na sebe naše hříchy a otevřel nám cestu nazpět k Bohu.

My jsme se Jej zřekli. On se stal naším smířením. A pozvání k návratu stále platí.

Připojíte se o tomto Svátku smíření (21. září) k našemu půstu a modlitbám za spásu Izraele?