Vize celosvětové rodiny

Tikkun Global

Jeruzalém, Izrael

Ješuova modlitba u Jana 17:21-23 obsahuje hlubokou vizi jednoty s Bohem a mezi sebou navzájem:

Aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno –  já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.

Verš 21 klade větší důraz na jednotu s Bohem než na tu vzájemnou. Ta je totiž přirozeným plodem sjednocenosti s Bohem. Jednota s Bohem je však na prvním místě. Prvním prvkem, „kouskem skládanky“, jímž se její obraz začíná tvořit, je totiž jednoduše víra v Ješuu.

Verš 22 uvádí další dimenzi, která plyne ze společné zkušenosti se slávou Ducha svatého. Druhým prvkem tohoto sjednocení je přijetí ohně, dunamis (moci) a charismat (darů) Ducha svatého.  

Podle 23. verše máme poznat a zakusit lásku Boha jakožto našeho Otce, tímto třetím prvkem je Otcova láska.

Nádherný lid v nádherném světě

S rozvojem této jednoty vznikne po celém světě duchovně jednotný lid. Je to vznikající celosvětová ekklésia: lidé z každé etnické skupiny se stanou zvláštním „vyvoleným“ lidem, královským kněžstvem (Exodus 19:5-6, 1. list Petrův 2:9).

Tato ekklésia roste od počátku času. V našem pokolení dospěje k větší plnosti než kdykoli předtím. My toužíme spatřit božský obrázek, který se poskládá a zapadne do sebe jako puzzle.

Jakou má tato skupina lidí vztahovou strukturu? Je příliš rozsáhlá, než aby ji mohl „vlastnit“ či „na svou odpovědnost vytvářet“ jedinec nebo konkrétní služba.  Je příliš rozmanitá, než aby ji mohla řídit nějaká rada či synod – ba ani žádní kardinálové. Dokonce ani apoštolové ne! 

Vztahy musí převažovat nad strukturou. K tomu, abychom kladli důraz právě na vztahy, musíme odložit veškerou pýchu, postavení a touhu být v popředí. „Přítěž ega“ musíme zanechat přede dveřmi, pokud chceme trávit společně čas.

Jak je třeba pojmout vztahy, aby vedly k jednotě? Počítat s každým. Musíme se vrátit na začátek, abychom to pochopili. Bůh Adamovi a Evě řekl, aby se plodili a množili (Genesis 1). Abrahamovi Bůh řekl, že bude otcem mnoha národů (Genesis 17). Bůh je Otcem, z nějž pramení totožnost nás všech (Efezským 3:14-15).

Co je původním vztahovým rámcem pro všechny lidské bytosti? – Rodina. Rodina všech národů. Bůh je náš 0tec. Ješua je syn. Ekklésia představuje rozvinutí původní rodiny. Všichni jsme bratři a sestry. Každý člověk je hoden stejné lásky a úcty. Tento plán celosvětové rodiny v celosvětové zahradě se nikdy nezměnil. 

Pozor: mluvíme-li o celosvětové rodině víry, je důležité mít na paměti, že prvotním výrazem společenství víry jsou místní sbory v každém městě a městečku – se skutečnými vztahy, kdy lidé žijí spolu, jsou si vzájemně vykazatelní, činí učedníky, lámou spolu chleba a jsou pastoračně vedeni staršími. Stejně jako lidské tělo tvoří jednotlivé buňky a orgány, celosvětové Mesiášovo tělo sestává z místních společenství víry.

Abrahamovská rodina víry

V několika ohledech byl počátkem rodiny víry Abraham. V oné prvotní rodině žel došlo k bolestivému rozdělení. Od té doby došlo k mnoha dalším rozdělením. Kořenem veškerých rozkolů v rodině víry však byla roztržka mezi Hagarou a Sárou. 

Z této roztržky pramení dnešní těžkosti na Blízkém východě, stejně jako střety mezi judaismem, křesťanstvím a islámem. Z Izmaele a Izáka vzešel lid arabský a lid židovský. Pokud může být zranění mezi nimi uzdraveno, mohou být uzdraveny veškeré zbývající roztržky mezi etniky, národními státy i náboženstvími.

Smíření mezi Araby a Židy je čtvrtým prvkem obrazu na naší skládačce. Dokáže ho způsobit jedině Ješuova láska. On vynesl naše hříchy na dřevo kříže (Izajáš 53) a učí nás, jak máme milovat své nepřátele (Matouš 5:44). To je hlubší než smíření: je to rodinná smlouva a sjednocení.  

Tento smluvní průlom přinese požehnání celé zemi, jak zaznamenává Izajáš 19:20-25. V tomto proroctví je vybudována silnice mezi Egyptem, Asýrií a Izraelem. Požehnání je vylito na celou zemi. Tato vize se nazývá silnicí Izajáše 19 neboli požehnáním Izajáše 19.

My mesiánští židé toužíme, aby se naši arabští bratři a sestry dostali do popředí. V Genesis 17:18 se Abraham modlí: „Kéž by Izmael žil ve tvé blízkosti!“ Stalo se tak těsně před narozením Izáka. Bůh Abrahamovi připomíná, že cesta smlouvy povede skrze Izáka, nikoli Izmaele. Abrahamovo srdce však bylo plné lásky k oběma – k Izmaelovi i k Izákovi.

Pokud my mesiánští židé dáme přednost našim arabským bratřím, vylije na nás Bůh své požehnání. Totéž platí pro ně. A platí to i pro každého člověka nebo národnostní skupinu. Vzájemná poddanost přináší vzájemné požehnání. Pátým klíčem k celosvětové rodině je uctivé vzájemné považování druhého za přednějšího než sebe (Filipským 2:3, Efezským 5:21).

David Demian (ze Strážců pro národy) a já spolu tuto vizi o světové rodině nádherně partnersky sdílíme. Vzájemně se podřizujeme. Naše přátelství je vyjádřením srdce, které měl Abraham jak pro Izmaele, tak pro Izáka. Stejnou vzájemnou poddanost lze nalézt i v jiných přátelských vztazích a při konferencích zde v Izraeli.

My mesiánští židé usilujeme dávat v lásce přednost našim arabským křesťanským bratřím. Poddanost Arabům není popřením našeho poslání jakožto Židů. Je jeho potvrzením. Z tohoto vztahu plyne projev Boží vůle. Podle Boží svrchované vůle se měl Izmael narodit jako první. A Boží vůlí bylo i to, aby se dědicem mesiášské smlouvy stal Izák.

Dvojí obnova – Izraele i církve

Duchovní požehnání jsou vždy oboustranná. Věřící v Ješuu kteréhokoli národnostního původu jsou napojeni na Olivovník víry. Když Izrael vstupuje do svého poslání, mohou být národy do olivovníku vštípeny spolu s ním (Římanům 11:17-21). Tento strom vyrůstá z historických židovských kořenů víry. Dějiny Izraele jsou společnými dějinami všech věřících. Národy celosvětové ekklésie a Izraele jejich společné dějiny propojují. Šestým prvkem jednoty celosvětové rodiny jsou židovské kořeny víry.

Ezechiel 37 líčí úžasné vidění zmrtvýchvstání. Suché kosti se k sobě přibližují. Duch Boží jim dává život. Povstávají jako mocné vojsko. Tato vize vzkříšení se nyní objevuje i v našich srdcích. Bůh nás spojuje v jedno: kost ke kosti, vaz k vazu. Jeho Duch přináší probuzení. Máme k tomuto Duchu prorokovat: „Přijď, duchu, a zaduj“ (Ezechiel 37:9).

Vztahuje se Ezechielovo vidění k izraelskému lidu? Nebo k mezinárodní ekklésii? Nebo k tělesnému vzkříšení z mrtvých? Ano, je v něm každý z těchto třech aspektů. Jde o spojení izraelského lidu, mezinárodní církve i tělesné vzkříšení z mrtvých.

Poté, co kosti ožijí, má Ezechiel další vidění: spojuje ve svých rukou dvě dřeva (Ezechiel 37:16-23). I toto vidění nemá jen jednu významovou rovinu.

První rovinou je sjednocení starověkých království Izraele a Judy, rozdělených po Šalomounově panování. A přitom je to i obraz spojení mezinárodní ekklésie s izraelským národem. To místo mluví o národu, „synech izraelských“ i o mezinárodní ekklésii, „celém domě izraelském a jeho spojencích“ (Ezechiel 37:16).

Sedmým prvkem celosvětové rodiny je jednota Izraele a církve. Shrňme si to:  

1. Víra v Ješuu – Jan 17:21

2. Moc Ducha svatého – Jan 17:22

3. Láska Otce – Jan 17:23

4. Arabsko-židovské smíření – Izajáš 19:20-25, Genesis 17:18

5. Považování druhých za přednější než sebe - Filipským 2:3, Efezským 5:21

6. Židovské kořeny – Římanům 11:17-21

7. Jednota Izraele a církve – Ezechiel 37

Ježíš jako hlava sjednocuje vše na zemi i na nebi (Efezským 1:10). Schází se celosvětová rodina (Efezským 3:15). Jaká radost, být součástí tohoto Božího experimentu!